Příběh kapely Stone Sour (kapela nese název podle nápoje, který se skládá z whisky a pomerančového džusu) se začíná psát v roce 1992, kdy spojili síly dítě ulice Corey Taylor a jeho kamarád bubeník Joel Ekman. Nedlouho poté se ke kapele připojil i Coreyho dlouholetý kamarád Shawn Economaki, který obsadil místo baskytaristy. Skupina v tomto složení koncertovala po klubech a barech v Des Moines a kytaristy střídala jako ponožky. Většinou odehrál kytarista jeden koncert, a poté si mohl zbalit svá fidlátka a odejít. V těchto časech (92-94) také Stone Sour nahráli dvě demonahrávky, na kterých najdeme například i pozdější hit "Bother". Rok 1995 byl pro skupinu velmi důležitý, protože se k nim připojil kytatista Jim Root a zdálo se, že Stone Sour nestojí nic v cestě, aby prorazili do světa. V roce 1996 nahráli ještě jedno demo, ale pak přišly nečekané problémy. Corey Taylor nenacházel ve Stone Sour dostatek potenciálu, a proto se rozhodl v roce 1997 odejít do SlipKnoT. O rok později jej následoval i Jim Root a svým způsbem také Economaki, který se stal stage managerem SlipKnoT. Vypadalo to, že je to konec, ale zdání klame.

V roce 2000 na scénu vstupuje další významná postavička, kytarista Josh Rand, který pracoval na novém materiálu a podělil se o něj s Coreym Taylorem, jenž tou dobou úspěšně objížděl zeměkouli na turné se SlipKnoT. Psali, psali a materiálu přibývalo, proto se rozhodli pod názvem SuperEgo vydat album, nazvané "Click Here to Exit". Toto album nebylo nikdy oficiálně vydáno, ale získali si jím pozornost labelu Roadrunner Records. V této době kapela měnila neustále názvy (SuperEgo, ProjectX, Closure atd.), ale nakonec zjistila, že jediný vhodný název je Stone Sour.

Opravdový debut ale Stone Sour vydávají až v srpnu roku 2002. Album je pojmenováno podle samotné kapely a zaznamenává nečekaný úspěch! Hlavní zásluhu na jeho úspěchu má bezpochyby píseň "Bother", která se stala jednou z nejhranějších rockových písní roku 2002 a navíc se objevila v soundtracku k filmu Spider Man. Nakonec si album vysloužilo v USA zlatou desku za prodeje, přesahující 500,000 kusů a Wikipedia dokonce uvádí 890,000 prodaných kusů do dnešního dne. Následovalo zhruba půlroční turné, a poté další pauza. Corey a Jim odcházejí do SlipKnoT, aby nahráli další album, čehož Josh Rand využívá ke psaní materiálu pro novou desku Stone Sour, která však vyjde až 4 roky po debutu.

V lednu roku 2006 se skupina tedy znovu schází ve studiu, ale štěstěna je proti nim. Bubeník Joel Ekman je nucen odejít, protože má vážně nemocného syna a celé album místo něj musí odbubnovat Roy Mayorga (ex-Soulfly), který se později stává plnohodnotným členem kapely. Nahrávání tedy pokračuje a album dostává zajímavý název - "Come What(ever) May". Nakonec Stone Sour nahráli celkem 18 skladeb, z čehož 12 se objevilo na samotné desce. 29. dubna je vydán videoklip k písní "Reborn", který zachycuje skupinu ve studiu. Píseň zaznamenala velký úspěch a videoklip shlédlo na internetu několik stovek tisíc fanoušků. Samotná deska vychází 1. srpna 2006 a okamžitě debutuje na 4. místě žebříčku BillBoard 200, když se jí za první týden prodalo v USA neuvěřitelných 85,000 kusů a výrazně tak překonalo i prodeje debutové desky. Ohromný úspěch zaznamenává také píseň "Through Glass", která je ještě úspěšnější, než song "Bother" z roku 2002. Po vydání desky se na internet dostaly songy "Suffer", "The Frozen" a později i píseň "Fruitcake", která se nachází na britské verzi singlu "Through Glass". Kapela ve studiu nahrála i skladby "Day I Let Go" a "Freeze Dry Seal", které se později objevily na speciální verzi Come What(ever) May, která vyšla v červnu roku 2007. Ta obsahuje i píseň "Wicked Game" od Chrise Isaaka a záznam koncertu z Moskvy. Alba Come What(ever) May se tedy do dnešního dne prodalo jenom v USA přes 500,000 kusů, za což hoši obdrželi zlatou desku. Ani velkolepý úspěch desky Come What(ever) May však Stone Sour nepřinesl dlouhodobý pobyt na hudebních pódiích. Rok 2008 totiž znamenal obrození maskované enigmy z Iowy, a tak se Stone Sour opět pakovali k nucenému odpočinku. Jedno však bylo jasné - druhá řadovka vystřelila kvintet z Iowy mezi nejžhavější rocková želízka současnosti a na třetí počin v diskografii kapely byly rázem zvědavy statisíce fanoušků po celé zeměkouli.

Již zaběhnutý čtyřletý interval mezi jednotlivými deskami uběhl i tentokrát jako voda a v lednu létapáně 2010 se Stone Sour opět nastěhovali v doprovodu své aparatury do nahrávacího studia. Tvůrčí tým zůstává beze změn (včetně osvědčeného producenta Nicka Raskulinecze), místo nahrávání nikoli - poprvé ve své kariéře dvojice Taylor / Root zanevřela na Des Moines (respektive Los Angeles) a svůj kumšt odjela tříbit do Nashvillu. I to naznačuje, kterak signifikantním krokem v kariérách těchto pánů deska "Audio Secrecy", jak byl třetí studiový zářez Stone Sour pojmenován, je. V porovnání s předchozím albem šlo o velmi poklidné nahrávání. Roy Mayorga poprvé mohl předvést své umění v plném rozsahu, kapela nás zásobovala pravidelnými video vstupy do studia a celý nahrávací proces se střídmým krokem sunul kupředu. První ochutnávka věcí budoucích přichází v květnu 2010, kdy je na internet uvolněn elektrizující otvírák "Mission Statement", jenž si během 48 hodin stáhlo přes 50,000 posluchačů. Pokud měla píseň "Mission Statement" připravit živnou půdu pro první singl, povedlo se jí to dokonale, a tak není divu, že pilotní singl "Say You’ll Haunt Me" navázal na svého hitového předchůdce "Through Glass" a vyšplhal na vrchol amerických rockových singlů (podruhé v kariéře Stone Sour). Hudební tajemství hard rockové mašiny z Iowy nakonec vtrhlo na pulty obchodů 7. září 2010 a hned v prvním týdnu se jej prodalo jenom v USA přes 46,000 kusů! Pravda, v porovnání s předchozím albem jde o mírnou stagnaci, tento dílčí neúspěch si však Stone Sour vrchovatě vynahradili prodejními úspěchy ve zbytku světa, kde "Audio Secrecy" svými prodeji po prvním týdnu na trhu zadupalo "Come What(ever) May" do země. Přidejme si vesměs velmi pozitivní reakce kritiků i fanouškovské obce a máme zde další úspěšnou kapitolu v biografii Stone Sour. V současné době čeká chásku okolo Taylora velkolepé koncertní tažení napříč celým světem a kdo ví, možná se Stone Sour konečně dočkají svých dvou desek v řadě. Nejistá situace okolo Slipknot tomu dosti napovídá..

Dokáží Stone Sour roku 2010 přerůst svého slavnějšího kolegu ze Slipknot? Rozhodně ne. Dokáží se konečně vymanit z jeho věčného stínu? Už se stalo!