Scany z prosincového Kerrangu! dnes následuje i exkluzivní překlad, jehož autorkou je sat666, které tímto upřímně děkuji. Dost řečiček, teď už jenom textíček:

První věc, která vás překvápí, je ticho. Žádná hlasitá hudba, žádný křik. Šatna kapely Slipknot by se dala nazvat oázou klidu. Na stole v rohu stojí koš s krabicí Cap 'N Crunch ceráliemi, balíčkem Doritos, plechovkou Pringles, zpola snědeným sáčkem čokosušenek, nějakým ovocem a bochníkem chleba. Vedle láhev Jacka Danielse a Jägermeistera – oboje nedotčené, voda, čaj a tác skleniček. Všechny tyhle věci ale nevyvolávají žádný zájem.

Shawn omylem shodí láhev s vodou a s Paulem Grayem hrají fotbal, smějí se. Paul si sedá na gauč vedle své blonďaté, bohatě potetované manželky Brenny. Po jeho levici sedí kytarista Jim Root a pročítá si kytarový magazín. Stranou ode všech sedí mlčky sampler Craig Jones. Naopak perkusionista Chris Fehn ve vedlejší místnosti vtipkuje a hlasitě se směje. Takže nic, co byste čekali od zákulisí této jinak divoké kapely. Vydávám se nekončící bílou chodbou a nahlížím do 14ti tisícové Acer Areny (Sydney). Atmosféra v hledišti se nemůže více lišit od šatny odkud právě přicházím. Dav šílí a přivolává své metalové bohy nekonečným mořem mexických vln a výkřiků. Když personál dolaďuje poslední věci na pódiu a když konečně zasvítí světlo u mixovacího pultu, dav doslova exploduje a dožaduje se svých oblíbenců.


V oddělené hale před vstupem do samotného kotle sedí na vozíku 21letý Jack Kramme s obličejem skrytým v Taylorově masce z období desky Iowa, kterou si koupil na E-bay za $37 [asi 690 Kč]. Ptám se ho jak se těší na show, která za chvíli vypukne: „ Jediný co můžu říct je, že dneska nás domů nepřivezou vcelku! Zbožňuju tuhle skurvenou kapelu!“ „Je to víc intenzivní, když máte tuhle sračku na sobě,“ zdůvodňuje frontaman Corey Taylor, jehož obličej kryje černá barva a oholenou hlavu bílá, „Když už jsou jednou masky nasazený seš už prostě připravenej. Jakmile si nasadíš svůj ksicht, bavíme se, blbnem, dostane tě to do varu.“ Ve 21:28 všech devět maskovaných amíků opouští šatnu a za doprovodu ochranky míří na stage. Teď. Hlavní sekuriťák dává vysílačkou pokyn zvukařům na puštění poslední písničky před úvodním Intrem. Je to For Those About Rock (AC/DC). Je čas začít..

Vraťme se ale v čase zpět o dva dny, do sluncem zalitého australského Brisbane, obléhaného nemalým davem fanoušků této iowské devítky. Když se o dvě hodiny později dostavuje Taylor do města, vypadá jako po boji. Jeho první potyčka byla zjevně s kadeřníkem, jehož mašinka vyholila zpěváka téměř na holou lebku. Druhým oponentem byla sama Matka Příroda, která mu ukázala své svaly na Novém Zélandu. Při jeho prvním tandemovém seskoku padákem v životě si poranil zápěstí. Obvaz na jeho levé ruce dokazuje, že z „boje“ odešel jako poražený. „Byl to větrnej den, byli jsme 30 anebo 40 stop [9-12m] nad zemí a najednou nás boční vítr úplně vychýlil ze směru letu. Rozhoupalo nás to doslova jako kyvadlo a pak to s náma praštilo o zem“ vzpomíná. „Ruka se mi zaryla do země, tráva se mi dostala do helmy, i mezi zuby! Necítil jsem palec, ale smál jsem se jako šílenec!“

Vzhledem k sérii úrazů, které postihly některé členy skupiny není úplně vhodná doba pro člena Slipknot začít se skákáním padákem. DJ Sid Wilson stále pokulhává, díky úrazu před vystoupením na Rockstar Energy Drink Mayhem festivalu ve státech si roztříštil obě paty. Joey Jordison si před tímto osudným vystoupení zlomil kotník. Ale zpět ke zpěvákovu stavu. Tentokrát stavu duševnímu. Má před sebou jakési klidné období – je momentálně zadaný a jeho přítelkyně Steph ho na této tour doprovází.
„Upřímně, nevěřil jsem, že k někomu budu něco takového znova cítit“ rozplývá se. „Byl jsem sám tak dva roky. Byl jsem smířenej s tim, že budu táta singl. A potom se poznal svojí holku a bylo to hned.“

V celé partičce nyní panuje klid. „Mluvím s každým členem kapely prakticky denně, je to dobrý pocit, když víš, že za tebou někdo stojí.“ Zeptám-li se baskytaristy Paula Graye jak vidí situaci v kapele teď a předtím, nervózně se zasměje. Dělá to často. Basista sedí v bílé místnosti, sloužící jako místo pro rozhovory a zároveň jako koupelna a šatna. Po delší odmlce odpovídá. „Před deseti lety,“ říká, „život se Slipknot na šňůrách byl kurevsky hektickej a před pěti lety to bylo fakt temný.“ „Jak se život se Slipknot změnil od té doby?“ uvažuje. „Nejedu v heroinu. Jsem čistej dva roky.“ Pravda je, že jeho jedinou neřestí je jen pár piv. „Heroin dělal z koncertování velkou překážku. Obzvlášť koncerty ve světě. Teď je to mnohem snazší,“


S ohledem na Paula Graye je tu nejtvrdší drogou „trocha hulení“. Taylor teď skoro nepije. Mají společný účet s Machine Head a proto na něm nesmí chybět množství oblíbeného koktejlu Robert Flinn’s Brown Eye. „Ale ne tolik kolik si myslíte,“ dodává s úsměvem číslo osm. „Navíc jsem měl před týdnem zánět dutin a dobírám antibiotika, tak se musím krotit. Jsme v pohodě. Některý z nás občas choděj na pařby ale není to už tak šílený.“ Typicky pro Clowna nejsou daleko jeho slova odporu. „Ale co vlastně chci říct,“ pokračuje Taylor, „je, že si užívám víc srandy než předtím. Pořád máme svoje problémy, ale jsme jedna rodina. Nicméně si nemyslím, že jsem si užíval vystupování s kapelou víc před tím než teď. Zato jsme si všichni blíž než před tím. Některý zmrdi prostě potřebovali dospět!“

V Sydney o dva dny později bubeník Joey Jordison odmítá Clownovy negativní připomínky ke kapele. „On je Clown, nemá svojí přezdívku pro nic za nic!“ směje se. Kupodivu Crahanova tvář zůstává chladná. „Vidím brzký konec?“ přemítá. „Vidím, upřímně. Vidím. Ale jsem spokojený. Mám za sebou 4 alba během deseti let. Jsem na to sakra pyšnej, nic bych nezměnil. Viděl jsem celý svět a hrál pro miliony fanoušků..“ Zní to jako poslední vůle. „Já to ale nebalím,“ dodává útočně, „je důležitý, aby všichni pochopili, že to není tím, že bych na to neměl! Ale až ten čas přijde, poznám to.“ Myslíte si, že když Slipknot opustíte, znamená to definitivní konec? „Tak to ne! To je milionová záležitost, je do toho zapojená spousta sraček. Ty to nepřipustěj, najdou si cestu.“ O pět hodin po tomto rozhovoru sedí Clown v hale svého hotelu s Craigem Jonesem. Oba plní energie hodnotí dnešní fandy jako jedny nejšílenějších vůbec. Crahan je nadšený, že má tu možnost hrát tříhodinovou se Slipknot. „Důchod“ je tedy odložen na neurčito. Prozatím..

Jak moc tahle modla pro lidi znamená, o tom se dalo přesvědčit před začátkem show v Brisbane. Jakmile byli všichni připravení, našli si pár minut a opustili šatnu, aby se setkali se sedmnáctiletým fanouškem Jamiem Ellisem. Jamie je upoután na vozík, díky závažné degenerativní nemoci svalů – včetně srdce a plic. Byl velmi šťastný ze setkání se svými oblíbenci. Jeho matka, Theresa, mu koupila lístky na dnešní show. „Tohle je jeho svět,“ směje se, „Může pokračovat v životě s velkým úsměvem a s vědomím, že se mu splnil jeho sen.“

V zákulisí Acer Areny Jordison přiznává: „Po tomhle setkání si člověk uvědomí cenu svého života. Život, ten máme jenom jeden a všechny tyhle sračky kolem, neznamenají nic.“ „Všechny rozhovory dělám z nějakýho důvodu. Chci být Joey a ne ten Joey ze Slipknot,“ dodává tiše. Se svojí černou kšiltovkou staženou přes oči vypadá ještě více křehký, to ale nemění nic na tom jakou silou mlátí do svého vybavení. Jeho kotník je, jak sám říká „převážně vyléčený“, přesto pořád nosí na noze bandáž. Funkčnost všech svalů v jeho levé noze se po šesti týdnech v sádře začíná pomalu obnovovat. „Je to můj dar,“ tvrdí, „jsem známej, protože mám rychlé nohy. Člověče, hodně mě to zranění vyplašilo,“ Tvrdí, že si turné daleko více užívá , když zbavil závislosti na kokainu. Odmítl dokonce tišící prostředky proti bolesti. Jak říká, fakt, že museli zrušit vystoupení na Readingu a Leedsu, bolí nejvíc. Když mu položíte otázku, zda jsou Slipknot s přibývajícími léty „měkčí“, je oheň na střeše. „Máme pořád stejnou skurvenou sílu jako v roce 1999.. Seru na to, co kdo říká a když slyšim ňejaké kritiky, prostě jim řeknu ,O tom kurva nic nevíte, do prdele s váma, vy zkurvysyni!‘ Jsme nejbrutálnější skupina všech dob, ruce pryč! Jasně, někteří nebudou souhlasit, ale vždyť oni nikdy nebudou vědět, jaký to je v naší kůži. Znám Slipknot a každýho člena, a ještě není konec. Tohle je jenom zkurvenej začátek!


29. červenec 2009 bude znamenat 10-ti leté výročí od vydání prvního alba, zvaného stejně jako kapela - Slipknot. Jordison předvídá, že v tu dobu bude devítka uprostřed Evropského turné a že se chystá něco speciálního. „Old school,“ směje se, „starý dobrý masky, červený kombinézy a jenom jedna deska v prodeji..“

Clown vkládá do roku 2009 hodně nadějí: „Chci se podívat ven, zachovat přátelství, získat nový obchody a zlikvidovat všechny kapely, co si myslej, že nás dostanou. Chci bejt zdravej, chi žít a chci aby i moje kapela žila. Takže nic víc, než co jsem si přál na začátku.“ Tyhle řeči znamenají pravdu i pro Taylora. „Četl jsem komentář na netu od nějakýho děcka ,Je rok 2008‘ a kolem Slipknot se hovno děje!“ směje se. „To bylo před tím, než vyšlo naše nový album. Dva měsíce na to z toho najednou bylo album číslo jedna a to je [tasí do vzduchu prostředníček]. Deset let a jsme větší než jsme kdy byli!“ „Jsme jedna z největších metalových kapel na týhle planetě a stále jsme nedospěli úplně nahoru, my totiž pořád stoupáme,“ dodává. „Album číslo jedna, vyprodaný haly.. to je výsledek toho všeho, co jsme pro to museli udělat. A nic z toho nepovažuju za samozřejmé.“


Nejlepší momenty pro Slipknot roku 2008:
Corey Taylor:
All Hope Is Gone se stalo číslem jedna v USA
Bylo to skvělý! A úžasný bylo, že jsem dostali tolik mailů a vzkazů od metalových skupin a vydavatelství, který říkaly: „Kurva strašně dobrý! Gratulujeme, když jste vy kluci získali Number One byla to jednoznačná výhra!“ Teď jsou to body pro metalový skupiny. To bylo to nejtvrdší metalový album co kdy debutovalo jako Number One a pro nás je to další velkej úspěch.

Joey Jordison:
Odkopl drogy, stará se i o ostatní
Staráme se o sebe navzájem víc než jsme mívali ve zvyku. Fungujeme víc jako kolektiv, to je pro mně pro tuhle chvíli to nejdůležitější. Pustili jsme k vodě ten bujarej styl života. Pořád chlastáme, ale už nejsme ty skurvený přímočarý děcka. Stárnu. Když mi bylo 24 mohl jsem vyšňupat všechny sračky co bys dal přede mně a byl bych v pohodě. Člověče, to už nikdy!

Shawn Crahan:
SlipKnoT jsou pořád pohromadě
Jenom to, že jsme stále pohormadě jako Slipknot je nejspíš ta nejlepší věc roku 2008. Můžeme se ptát sami sebe proč, každý den, ale já jsem šťastnej že jme to pořád my a nikdo se nás nesnaží měnit. Jsem poctěn, že můžu bejt součástí těch opravdových Slipknot, tý opravdový sračky. Protože to my jsme.

Překlad: sat666
Korekce: Corey(8)