Ticho budiž prolomeno. Corey Taylor byl včera exkluzivním hostem britské Zane Lowe Show, kterou na svých vlnách hostí BBC Radio 1 a jejíž podtitul snad nemohl být příhodnější: Hottest Record In The World. Tak co nám pan osmička o nejočekávanější desce modré planety prozradil? Následuje překlad zásadních pasáží rozhovoru:

Zane: Kámo, tohle nové album je TAK ÚŽASNÉ!

Corey: Že jo? Nemáš ponětí, jak nadšený jsem už asi 4 nebo 5 měsíců, protože vím, že to jako jediný můžu poslouchat. Dohodli jsme se totiž společně, že o tom budeme mluvit co nejméně, že se pokusíme vrátit celé věci jistou mystiku, to nadšení, které s sebou nese nová deska.

Zane: Proto jste se odmlčeli na sociálních sítích a zůstali mimo dosah?

Corey: Přesně tak, rozhodli jsme se, že vypneme stránky a vůbec všechno ostatní, a to do chvíle, než budeme mít co ukázat světu.

Zane: To je super, protože se mi hned vybavilo vaše první album a ten pocit neznámého a nepředvídatelného, který jste si sice během let uchovali, ale museli jste to zároveň zkombinovat s obrovským úspěchem, jehož jste dosáhli.

Corey: Jo, nikdy už to nebude jako poprvé, protože je to jako se ztrátou panictví. Nikdy se to už nevrátí, ale můžete se z toho hodně přiučit. Můžete se naučit dělat věci lépe a nacpat stejné nadšení do zcela nové situace.

Zane: Jaká jsou fakta, Corey? Co nám o desce můžeš říct? Název desky, track list, kdy celou věc uslyšíme?

Corey: Jediné, co teď můžu říct s naprostou jistotou, je to, že desku chceme vydat v říjnu - někdy okolo data konání severoamerického Knotfestu.


Zane: Hádám, že máte už i název desky a že nám jej dnes odhalíš.

Corey: Ne, ne, ne... dneska to nebude, ale během následujících týdnů dorazí velké oznámení a taky tu mám malou exkluzivitu: "The Negative One" není ani náš singl, je to prostě jenom dárek fanouškům. Máme naprosto jiný singl, který teprve vyjde. (smích) Bude to za pár týdnů, zrovna se chystáme na natáčení videoklipu. Jmenuje se to "The Devil In I" a je to mnohem více melodické, ale zároveň hodně tvrdé.

Zane: Vždycky, když říkáš, že to je mnohem více melodické, musím se začít smát, protože přesně vím, co tím myslíš. (smích)

Corey: (smích) Jo, je to temné jako prase. Lidi to rozhodně budou milovat. Zároveň to obsahuje jedny z nejzajímavějších hudebních pasáží, jaké jsme kdy nahráli. Je to nesmírně komplexní a zní to skvěle.

Zane: Corey Taylor hovoří o tom, co můžete očekávat od nové desky Slipknot...

Corey: Tahle deska je vlastně příběhem Slipknot za poslední 4 roky. Byla to zvláštní doba. Vždy nás provázela naprosto nekompromisní pověst, jenže pak se s úmrtím Paula stalo něco, co nás dokonale zaskočilo. Navíc jsme museli udělat nesmírně složité rozhodnutí ohledně odchodu Joeho, o čemž nemůžu mluvit, ale byla to jedna z nejtěžších věcí, jakou jsme kdy museli udělat.

Zane: A proč o tom nemůžeme mluvit?

Corey: Je to z úcty k Joeymu... a víc o tom říct nemůžu. To jsou dvě zásadní věci, k nimž je potřeba připočíst ještě vše, co se týká našich osobních i profesních životů. Poslední 4 roky byly hodně krušné a o tom všem pojednává naše nové album. Je tam hodně věcí o Paulovi, hodně věcí o nás, ale zároveň to bylo o opětovné spolupráci nás všech, kdy jsme si řekli: Podívejte se, buďto nás ta obrovská váha zabije, nebo budeme žít a zničíme naprosto vše a budeme těmi Slipknot, kterými umíme být. A "The Negative One" reprezentuje jenom malý útržek toho všeho. Jak říkám - nemůžu se dočkat, až to lidi uslyší.

Zane: Existovala nějaká možnost, že tato deska nikdy nevznikne?

Corey: Pokud mám být naprosto upřímný, každý z nás asi potřeboval svůj vlastní čas, aby všechny věci osobně zpracoval. Nikdy jsme takovou otázku společně neřešili. Za sebe můžu říct, že existovala část mého já, která se ptala, jestli to ještě bude mít smysl, protože jsme byli v obrovském šoku a nevěděli jsme, co se bude dít dál. Jenomže pak jsme se uklidnili a řekli si, že přece nemáme kam spěchat. Některé kapely se s tím popasují rychle, my prostě takoví nejsme. Nepůjdeme hned do studia s tím, že uděláme nějaký chaos, který absolutně nebude reprezentovat místo, v němž se kapela teď nachází. Nevydáme něco falešného, co nereprezentuje nás samotné. Prvním krokem byly Sonisphere koncerty v roce 2011, kde jsme si vyzkoušeli, jestli to v nás pořád je, jestli existuje cesta, jak opět najít společnou chemii po té tragické události. Když to proběhlo bez problémů, šli jsme od sebe a bylo na každém, aby vše správně zpracoval a se vším se srovnal - teprve potom se začaly ozubené kolečka pomalu roztáčet a já, Jim a Clown jsme společně rozběhli proces příprav. Byla to skvělá spolupráce. Myslím, že to dlouhé čekání byla správná volba. Nešli jsme dělat něco, co bychom podle jiných správně měli udělat, ale počkali jsme, až to všichni budeme cítit. A něco takového vlastně děláme celou kariéru.


Zane: Tvé mladší já by asi sklopilo hlavu, šlo do studia a pokusilo se to nějak překousnout.

Corey: Mé mladší já by možná úplně zmizelo. Když jsem byl mladší, byl jsem náchylný k častým úprkům, a to na dlouhou dobu. Pokud bych nebyl potřebný, prostě bych se vypařil. Často jsem se probouzel v různých městech s jedinou otázkou: Jak jsem se tady sakra dostal? Pokud by se mé mladší já muselo potýkat s něčím tak tragickým, jako je ztráta Paula, asi bychom se tady dnes spolu ani nebavili. Bylo to velmi stresující a museli jsme si hodně pomáhat navzájem, a i když jsme se necítili příliš silní, věděli jsme, že nikoho jiného na téhle lodi nemáme, takže jsme se o sebe mohli opřít, zavolat si, což se nikdy v minulosti nedělo. Jsme všichni nesmírně odlišní, což je na jednu stranu důvod, proč má kapela takovou dynamiku, na tu druhou šlo ale vůbec o první případ, kdy jsme se navzájem začali svěřovat se svými pocity.

Zane: Kdy tě uvidíme ve Velké Briánii, kámo?

Corey: Nejspíš příští rok, protože jako první máme svůj Knotfest a taky Ameriku...

Zane: Jak se prodávají lístky?

Corey: Jde to skvěle - máme takřka vyprodáno. To samé platí i pro japonský Knotfest, kde je to už taky hodně blízko. Svědčí to o tom, že věci neděláme, protože jsou správné, ale protože je tak cítíme. Hodně lidí si nemyslelo, že má smysl dělat náš vlastní festival v době, kdy se teprve vracíme po dlouhé pauze. A my jsme pak prodali 10.000 lístků na Knotfest za první dva dny, aniž bychom utratili jakékoliv peníze na promo - vše bylo jenom skrze sociální sítě a aktivitu fanoušků. Lidi pořád věří v to, co děláme, i přes všechno to chaotické a temné. Lidi pořád věří, že máme svou misi a že naše poselství je nakonec velmi pozitivní.

Zane: Založeno na poslechu "The Negative One" a vzhledem k tomu, co jsi říkal - zní to velmi zbloudile, což myslím jako kompliment. Když si nejste jistí, jestli to jde všechno ukočírovat.

Corey: Jo, to oceňuju. Myslím, že jsme si neuvědomili, co vlastně máme, až dokud jsme nepřišli do studia. Začal jsem psát texty a rozhodl jsem se, že se do toho znovu ponořím. Nejlepší cesta, jak vyhnat své démony, je naprostá upřímnost, byť je sebebolestivější - ať jde o introspekci, retrospektivu nebo komplexní pohled na to, čím si naše kapela prošla. Když jsem pak začal nahrávat vokály, fakt jsem měl pocit, jako bych se vrátil do minulosti. Je to asi tím, že jsem byl připraven vyprávět příběh a připraven lidem dávat opět upřímnost. Taky jsem začal hodně cvičit, abych byl fit. Moc lidí to neví, ale zhruba tři roky zpátky jsem si potrhal vazy v koleni, takže jsem nemohl dlouho cvičit, což mi vadilo. Zhruba poslední rok už ale zase trénuju, abych měl výdrž a sílu pro naše turné. Je to jako ten úlevný povzdech, když se za vším zlým usadí prach a vy se můžete konečně ohlédnout zpátky.

Zane: "The Negative One" zní přesně tak, jak bych chtěl, aby Slipknot zněli v roce 2014, zároveň jste mě ale teleportovali zpátky na Rock Am Ring, kde jsem vás kdysi viděl vůbec poprvé a cítil se z celého toho spektáklu hodně nervózní. Došlo mi, že i po všech těch událostech, jimiž jste si prošli, jste pořád ta kapela, co mi dokáže vykouzlit ten podivně úžasný pocit.

Kompletní dvouhodinovou show můžete streamovat níže: