Celý projekt "House of Gold and Bones" je bez debat jedním velkolepým dílem, které svým přitakávajícím tónem podpořili jak erudovaní redaktoři hudebních periodik, tak prostá posluchačská obec. Vybrat z takového pokladu pouhých pět skladeb, které by vyčnívaly nad ostatní, je zdánlivě nemožné. Což však neznamená, že se o to člověk nemůže minimálně pokusit. Zde je 5 nejlepších písní konceptu "House of Gold and Bones" dle Maggots-Lair.com!


5. Black John - HoGaB pt.2

Pokud jste snad čekali, že bude tento žebříček hrát na přehnaně objektivní notu, musí vás vyvést z omylu hned pátá příčka. "Black John" lze jenom stěží považovat za skladbu, jejíž kvality by jednomyslně adorovala celá fanouškovská základna. Čert s tím, po ospalejší "Red City" je "Black John" přesně ten životabudič, jímž každá pořádná deska nabírá své momentum, a proto si svůj štěk v naší TOP pětce rozhodně zaslouží!

Zazní v Praze na: 20%



4. Last of the Real - HoGaB pt.1

Stone Sour už před vydáním obou desek hlasitě oznamovali, že koncepční dvojčata budou naplněna dosud neslyšenými hudebními postupy. Paradoxně nás ale nakonec do kolen nedostaly smyčce ani synťáky, nýbrž starý dobrý kus rockové řezničiny. "Last of the Real" je v kontextu celé diskografie Stone Sour rozhodně největší překvápko, s jehož živelností a brutálním tahem na kasu po navoněném "Audio Secrecy" počítal asi málokdo. Krucifix, cigára a sekané riffy, při nichž máte chuť hlavu prohodit oknem. Wou!

Zazní v Praze na: 70%



3. Do Me A Favor - HoGaB pt.2

Až psychedelicky působící začátek, sloky protkány Coreyho citem pro dokonalé frázování, vzletný refrén a to nejlepší na závěr - ve chvíli, kdy zazní melodická linka "A Rumor of Skin" a Taylor začne sveřepě otevírat staré rány, musí být i těm největším pesimistům jasné, že Stone Sour se povedlo něco úžasného. V tomto světě do sebe vše zapadá, vše má své místo a účel. Nelze než smeknout..

Zazní v Praze na: 100%



2. A Rumor of Skin - HoGaB pt.1

Prvek nečekaného, to je přesně ten důvod, proč "A Rumor of Skin" trůni nad svou spřízněnou duší z "Do Me A Favor". Ano, finále "Do Me A Favor" funguje sice na výbornou, nic se ale nevyrovná pocitu, jenž nastal ve chvíli, kdy Coreyho andělské výšky uhodily poprvé a my pak marně hledali čelist kdesi na podlaze. Po stránce vokálních melodií a jejich celkového sladění s hudebním aranžmá snad vůbec nejsilnější skladba celého konceptu "HoGaB". Tečka.

Zazní v Praze na: 80%



1. Absolute Zero - HoGaB pt.1

Absolutní rockový válec, a zároveň kandidát na jednu z nejsilnějších skladeb Stone Sour vůbec! Studiově vám Taylorově skočné "Hey-ay-ay-ay-ay-ay-ay" evokuje vokální projevy ranných Alice in Chains, koncertně pak vybízí k naprostému odvazu a frenetickému vřískání společně s frontmanem. "Absolute Zero" potřebuje k tomu, aby vás chytlo za flígr a už nepustilo, zhruba dvě sekundy - od nakopnutí úvodního riffu už totiž není cesty zpět. Absolutní král!

Zazní v Praze na: 100%



Že je celé pořadí jeden velký nonsens? Tak se pochlapte a sestavte v komentářích své vlastní!

Pokud snad patříte mezi ty hříšníky, kterým dosud Stone Sour neučarovali, budete následující zprávou jistě potěšeni. Stone Sour se totiž do našich přehrávačů jen tak nevrátí, respektive vrátí, ale rozhodně to nebude v horizontu nejbližších několika let. Josh Rand v jednom z aktuálních rozhovorů prozradil, že kapela nyní plánuje dlouhodobou pauzu - ne nepodobnou té současné Slipknot -, která potrvá minimálně 4 až 5 let! Rozhovor sledujte zde:

Název nám sice Superball stále neprozradil, celý projekt po jeho slovech ale začíná vypadat sakra zajímavě! Ehm, jako by snad zajímavě nevypadal už teď. Zde je krátké Joeyho vyjádření pro aktuální číslo magazínu Metal Hammer:

"Na novém materiálu pro Slipknot jsem pracoval už od konce tour k "All Hope Is Gone", ale měl jsem toho tolik, že bylo potřeba se vzdálit a dát tomu nějaký čas. Prostě nebyla ta správná chvíle. Ale všiml jsem si, že mám hromadu brutálního materiálu, který jsem chtěl uchopit trochu jiným stylem. Začal jsem se tedy soustředit na industriální a post-punkové elementy, jež jsem vždy miloval, a začal přes ně nakládat brutální vrstvy kytar. Trvalo to několik let, ale nyní můžu s klidem prohlásit, že tak spokojený jsem ve studiu s konečným výsledkem snad nikdy nebyl.

To základní jsem nahrál sám, ale teď mi přišli pomoct Jed [Simon, Strapping Young Lad] a Kris [Norris, Darkest Hour], aby nahráli hlavní kytary. O klávesy a veškerou elektroniku se postaral Chris [Vrenna, Nine Inch Nails] a za mikrofonem uvidíte dosud neznámého chlapíka. Jmenuje se Henry a je to obrovský talent. Nechtěl jsem jako zpěváka nikoho renomovaného, protože pak by se z toho stala superkapela a o tom tohle prostě není."

Joey Jordison ohledně svého nového projektu zatím stále zarytě mlčí, nicméně tu a tam prosáknout na vody internetu nové snímky ze studia, kde muzikanti v předchozích týdnech pracovali na zatím bezejmenném debutu zatím bezejmenné kapely. Nové snímky si můžete prohlédnout zde (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):

Po mnoha letech dlouhou hřívu nahazující Corey Taylor zavítal do studia rádia 105.7 the X, aby tam poklábosil o své knižní novince "A Funny Thing Happened on the Way to Heaven", projektu Sound City Players a aktuálních plánech pro Slipknot. Celý rozhovor můžete streamovat zde:

Nutno dodat, že stejný pán nám ji sliboval pro rok 2013. Ale zahoďme chmury stranou, je očividné, že ozubená kolečka nezastavitelné mašiny jsou definitivně v pohybu, a jestli to bude v roce 2014, nebo až o rok později, na tom vlastně v konečném důsledku ani nesejde. Tedy sejde, ale my si na konečný výsledek s radostí počkáme!

Slipknot jsou továrnou na úspěch, a tak nikoho nemohlo překvapit, že oba dny letošního Ozzfestu byly beznadějně vyprodány. Řečí čísel vyjádřeno - v hale Makuhari Messe se tlačilo přes 20,000 nadržených Japončíků, kteří vytvořili - soudě dle videí - doslova frenetickou atmosféru. Novou spršku záběrů z vystoupení Slipknot na japonském Ozzfestu můžete zhlédnout níže:

Eyeless:


Gently:


The Heretic Anthem:


People=Shit:

Datum 24. května 2010 už z naší společné cesty nikdy nesmažeme. Stejně tak budeme navždy oslavovat Paula Graye, jakožto strůjce něčeho, co nám dává radost a pomáhá nám překonávat těžké časy. Zároveň jako by ale právě tříletý milník Paulova úmrtí znamenal změnu ve vnímání celého incidentu a jeho následků. Ještě loni jsme žili v zajetí vzpomínek a s příslibem nejasné budoucnosti, která pro maskovanou enigmu mohla znamenat další album, ale i totální zánik. Mohli jsme pouze naříkat nad oním osudným dnem, který nám dost možná vzal - krom jednoho z hrdinů - také celý zbytek hudebního pokladu s názvem Slipknot.

Po včerejším oznámení však definitivně padla jedna éra a na nás je, abychom Slipknot podporovali v té nastávající. Z pouhé tryzny za zemřelého se tak stává oslava. Oslava Paulova života a toho, co nám předal. Nikdy to už nebude jako s ním, ale to neznamená, že to nemůže být v sakra grandiózním stylu.

Vzdejme tedy dnes hold padlému králi a těšme se na věci budoucí - Paul by si to tak přál.


Paul Dedrick Gray
1972-2010
R.I.P.