Kniha "A Funny Thing Happened On The Way To Heaven (Or, How I Made Peace With The Paranormal And Stigmatized Zealots And Cynics In The Process)" (zkuste to napsat 3x po sobě a nekoukat na klávesnici.. nebo si to zkuste aspoň zapamatovat) je na pultech knihkupectví sotva pár týdnů a Corey Taylor už spřádá plány na knížky s pořadovými čísly tři a čtyři:

"K mé třetí knize - už asi 12 let píšu pravidelný sloupek do britského časopisu Rock Sound, takže jsem si říkal, že prostě vyberu své nejoblíbenější a zkusím to dát dohromady. To by mi poskytlo dostatek času, abych se mohl začít koncentrovat na můj první román, s jehož premisou nyní pracuju. Chci poprvé zkusit románové dílo a vidět, co z toho vzejde."

Corey Taylor bude již brzy čelit největší výzvě své dosavadní kariéry. První album Slipknot od úmrtí Paula Graye bude zásadním mezníkem v diskografii kapely a jeho výsledek dost možná ovlivní další budoucnost enigmy z Iowy. Mají v sobě Slipknot na prahu čtyřicítky pořád dost hněvu, aby posluchače zadupali do země? Reaguje Corey Taylor:

"Před patnácti lety jsem se dokázal stylizovat do role "chlápka ze Slipknot" pochopitelně o něco snadněji. Měl jsem hodně problémů, skutečně hluboce usazených a šílených problémů, které jsem naštěstí mohl díky práci Slipknot a některým písním Stone Sour ventilovat pozitivní cestou. Dnes už jsem někde jinde a žiju rodinným životem.

Snažil jsem se tu agresivitu použít k určitým věcem, které mi nyní zpětně dávají smysl. Svůj vztek ale nikdy neztratím. Nikdy nepřijdu o tu nenávistnou touhu bojovat. Dokud to dokážu kontrolovat a užívat ve svůj prospěch, je vše v pořádku."

A že toho vzteku bude potřeba...

Geek jako Corey Taylor pochopitelně nemohl chybět na letošním Comic-Conu, kde stejně jako loni promoval vše, co se nějakým způsobem týká komixů ke koncepčnímu dvojalbu "House of Gold and Bones". A jelikož je Taylor maximalista, začíná to opravdu vypadat, že filmová verze troufalého konceptu dorazí co nevidět. Více už v samotném rozhovoru (prostocviky se zapalovačem included):

Fanoušci kvalitní muziky z dílny Joeyho Jordisona mohou začít ve svém kalendáři hypnotizovat datum 1. října 2013, přesně v tento den totiž k jejich sluchovému ústrojí dorazí debutová deska projektu Scar The Martyr! Kapela se nyní chystá natáčet videoklip k pilotnímu singlu, který by měl být zveřejněn v nejbližších týdnech! Desku podle očekávání vydá osvědčený label Roadrunner Records.

Scar The Martyr také zveřejnili podobu své koncertní sestavy, která se nakonec příliš neliší od té studiové:

Joey Jordison - bicí
Henry Derek Bonner - zpěv
Joey Blush - klávesy
Jed Simon (STRAPPING YOUNG LAD) - kytara
Kris Norris (DARKEST HOUR) - kytara
Kyle Konkiel (ex-IN THIS MOMENT) - baskytara

Corey Taylor se ve svém životě neobejde bez několika věcí:

1) kávy
2) Spider-Mana
3) své práce
4) povídání o své práci
5) ... a kávy

Když mu tedy někdo zatrhne kofein, v kině neběží žádný biják o pavoučím muži a zrovna na ničem nepracuje, což se stává zhruba třikrát za dekádu, alespoň s entuziasmem sobě vlastním hovoří o tom, co vykonal v minulosti, co dělá právě teď a co jej čeká v nadcházejících měsících. Přesně tak vypadala i jeho návštěva v talk show Artieho Langea, která se točila převážně okolo Taylorovy knižní novinky "A Funny Thing Happened On The Way To Heaven":

Corey Taylor je definicí slova workoholik, a když už nekoncertuje s žádnou ze svých kapel, alespoň vymetá všemožná televizní studia, kde promuje svou aktuální knižní novinku "A Funny Thing Happened on the Way to Heaven" a nastiňuje budoucnost Slipknot. Takto například vypadala jeho návštěva televizní stanice Fuse:

O nedávné krádeži hudebních nástrojů z jeho domu v Des Moines:

"Drtivou většinu mám zpátky. Našli jsme pár kytar, které pro mě mají obrovskou osobní cenu. Mnoho lidí si mylně myslelo, že odcizené baskytary skutečně patřily Paulovi, ale to není pravda. Šlo o jeho signature modely, které nám lidi z Ibanez dali, aby mohly reprezentovat Paula na turné. V ten moment byly zrovna u mě doma, takže je zloděj ukradl. Už jsou ale zase zpátky, což platí i pro kytary a některou další výbavu. Má to svůj vývoj.

Upřímně řečeno, většinu z těch odcizených věcí můžete použít maximálně na podpal. Jde o tu zradu, jde o to, že ten, kdo mi to vzal, byl můj přítel. Byl to člověk, kterému jsem svěřil svůj dům a vše s ním spojené, zatímco jsem byl na turné. Pak jenom přijdete domů a řeknete si 'Ou, super!'. Fajn na tom ale je, že díky našim ostatním kamarádům jsme o tom všem věděli a mohli jsme jednat, dokud byl čas. Znovu jsme si tak mohli uvědomit, že máme i dobré přátele, kteří se o nás skutečně starají."

O budoucnosti Slipknot:

"Plánujeme dva koncerty na říjen, které proběhnou v Jižní Americe a nejspíš i Mexiku. Kromě těchto dvou koncertů mám vlastně zbytek roku volný, což je něco úžasného. Pořádnou dovolenou jsem neměl posledních 15 let, takže z toho celkem vyšiluju. Příští rok se opětovně sejdeme se Slipknot a začneme pomalu pracovat na další studiovce. Takový je teď plán. Dávám nyní dohromady nějaká dema a vím, že Joey už taky něco má. Clown je maniak, takže opět přinese něco hodně podivného - je to tak šílené, až je to krásné. Super na Slipknot je to, že máte v kapele tolik kreativních lidí, od nichž se můžete odrážet. Tenhle mrazivý pocit z nás dělá to, co jsme."

O tom, proč Slipknot s návratem do studia tak otáleli:

"Pokud jste příliš horliví a o něco se moc snažíte, zní to nuceně. A není nic horšího než nucená muzika. Tato planeta má něčeho takového nyní příliš; vypadá to, jako by muziku tvořili v McDonald's. 'Každý chce přece další hamburger a hranolky'. Je to ale jenom hromada sraček, o které se za dva roky už nikdo nebude zajímat. Něco takového je pro mě nepřípustné, a tak vždy čekám, až si mě najde inspirace sama, protože jenom takovým způsobem dosáhnete těch nejlepších výsledků. Očekávání jsou navíc tak obrovská, že ostatní kluky nechci vystavit jakémukoliv nátlaku. I tak bude ale cesta do studia bez Paula složitá. Poslední, co potřebuju, je nějaký mrak očekávání, který by nás do něčeho nutil. Stačí mi, že je nad námi od roku 1998 mrak Slipknot. Pokud do toho ale půjdeme všichni společně, budeme se bavit a vytvoříme něco temného, šíleného a krásného, myslím si, že dosáhneme něčeho opravdu výjimečného."

Stone Sour mají pro letos padla, to však rozhodně neznamená, že by ukončili koncertní podporu dvojalba "House of Gold and Bones". Právě naopak, pro rok 2014 totiž Stone Sour chystají svou zatím nejpropracovanější show vůbec, která navíc v každém městě proběhne hned dvakrát! Pokračuje Corey Taylor:

"Plánujeme opravdu mohutnou a velkolepou pódiovou show, o kterou jsme se ještě nikdy nepokusili. Bude tam hodně pohybujících se částí a záležitostí, které lidi jen tak nepoberou, což zahrnuje i sestavu speciálního osvětlení, jež funguje na takřka divadelním principu. Bude to ta nejvíc komplexní a úžasná věc, jakou jsme kdy udělali."

Taylor dále prozrazuje, že vizuálně uhrančivé koncerty budou hlavní kostrou nového DVD kapely, které by mělo vyjít taktéž v roce 2014. Nevzdává se však ani myšlenky na dva celovečerní snímky s tématikou "House of Gold and Bones":

"Chtěl bych prostřednictvím filmů vytvořit něco silně stylizovaného. Nechci nic průměrného, u čeho by si divák řekl, že to nezachycuje dostatečně jeho představu. Chci dostat své nápady na vyšší úroveň."

Corey Taylor postupně prolamuje mlčení okolo příprav páté studiové nahrávky Slipknot. Aktuálně o nejočekávanější metalové desce roku 2014 pohovořil pro server RollingStone.com:

"Pomalu ale jistě o tom začínáme mluvit. Letos jsme odehráli několik koncertů v Evropě a koncem roku nás čeká ještě pár dalších v Jižní Americe. Příští rok začneme opět uvádět mašinu do pohybu a uvidíme, co se stane. Konečně mám pocit, že je ten správný čas. A to samé platí i pro některé ostatní kluky z kapely.

Během několika posledních let jsme všichni urazili dlouhou cestu. Všechny sračky jsme dali do pořádku, takže se začínáme opět cítit jako rodina, což je něco úžasného.

I když byla tahle kapela v minulosti často dysfunkční, vždy jsme tu byli jeden pro druhého, z čehož nyní můžeme těžit. Jelikož jsme teď všichni naladěni na stejnou vlnu, je pro nás jednodušší jít do studia bez Paula. Právě strach z tohoto kroku byl tím, co celý proces brzdilo. Teď ale začínáme mít pocit, že nastala ta pravá chvíle. Myslím, že příští rok to konečně přijde."