Ač Slipknot oznámili své plány na novou desku poměrně dávno, dlouhou dobu se drželi veskrze vágních prohlášení, z nichž si posluchači mohli vyvodit pouze to, že někdy něco vyjde. Corey Taylor nyní v rozhovoru pro server ARTISTdirect.com vůbec poprvé nastínil, jak by páté studiové album maskované enigmy mohlo znít:

"Slipknot se pomalu objevují na horizontu. Každopádně je to další projekt v mé hlavě. Zrovna připravuju první dema. Shawn se taky pustil do příprav a Joey teď dělá na Scar The Martyr, ale on je něco jako zkurvená mašina, takže může makat kdykoliv. Tahle kapela má prostě skladatelský přetlak. Nemáme zatím žádný termín začátku příprav, což je fajn. Přesně tak to chceme - až budeme připraveni, prostě uděláme album. Příští rok se sejdeme a začneme skládat jednotlivé střípky dohromady."

Když přišla v rozhovoru řeč na album "Vol. 3: The Subliminal Verses" z roku 2004, Corey řekl:

"To album je tak trochu vzorem, jak by mohla znít naše další deska. V mnoha směrech to bude mix mezi "Iowou" a "Vol.3", ale jako vždy se pokusíme náš projev posunout o něco dál. Věci, co teď pišu, jsou fakt temné. Clownův materiál je taky z úplně jiného světa. Zní to fakt skvěle. Bude super, až se všichni alchymisti sejdou v jedné místnosti."

Časová osa je daná a neměnná. Letos načerpat potřebné síly a v roce 2014 zničit planetu pátým dějstvím epického příběhu Slipknot. Povede se to? Zatím těžko spekulovat, dle slov Joeyho Jordisona je ale minimálně jasné, že kapela bude mít po svém přesunu do studia z čeho vybírat. Joey řekl v rozhovoru pro server Stereoboard.com následující:

"Můžu říct jenom to, že máme materiál pro Slipknot. Pořád píšeme a neustále spolu komunikujeme. Nyní se sice věnuju Scar The Martyr a snažím se jim zajistit náležitou poznost, na Slipknot si ale najdu čas vždy. Pro Slipknot mám kvanta materiálu, na němž pracuju už delší dobu. Nastane to, až přijde ten správný čas. Každý teď pracuje na své vlastní ose. Pokud jde o mě, vždy, když tvořím nějaký projekt, se na něj snažím patřičně naladit. Chci se dostat na to místo, správně si uspořádat myšlenky. Myslím, že Corey chtěl prostě naznačit (na Download Festivalu, kde Corey řekl, že Slipknot se vrátí dřív, než fanoušci očekávají pozn. C(8)), že čas letí. Pokud se nezastavíte a nerozhlédnete se, prostě to prošvihnete."

Když Stone Sour otevřeli svůj dům ze zlata a kostí, všechno se rázem změnilo. Silné, opojné i poetické - přívlastky, jež dostaly v souvislosti s tímto dvojalbem jiný rozměr. Obě poloviny postavily kapele mohutný pomník, na nějž se bude vzpomínat ještě za mnoho let. Corey Taylor nyní představuje, jak celému konceptu postupně vdechl život:


Dopadly obě desky podle tvých představ? Jak došlo k tvorbě jednotlivých track listů?

Začlo to útržky muziky a ranou fází příběhu, který ještě nebyl dokončený, ale už jsem měl nějaké základy. To mě dostalo dál. Nebylo to tak, že by mě to najednou všechno napadlo. Když jsem na sebe začal vrstvit jednotlivé nápady, hned to do sebe všechno začalo zapadat. Najednou jsem měl představu o komixu i obalu, který po spojení vytvoří domek. Dále jsem chtěl příběh prezentovat skrze videoklipy, a udržovat tak s lidmi nějaký dialog. Pokračuje to i nyní, protože uvažuju nad filmem. Chci udělat něco hodně kreativního, jako když se potkají filmy Kill Bill a Heavy Metal. Vždy ale musíte začít prvotní myšlenkou. Pokud se soustředíte na detaily okolo, samotný nápad trpí. Jako byste bonbóny M&M dělali bez čokolády - zbyla by vám jenom hromada bordelu, co se zasekne mezi zuby. Je to prostě blbost. Pokud není kvalita v obsahu, žádná kvalita není.

Co pro tebe znamená "Last of the Real"?

Ten song má ránu. Riffy pro tu píseň jsem měl už delší dobu. Dokonce i samotný refrén jsem měl ještě předtím, než jsem začal vymýšlet celou story. Nechtěl jsem, aby to byla tečka na konci věty, spíš mělo jít o jakýsi cliffhanger, který vás naláká na dvojku. Řeknete si jenom: "Kurva, můj hrdina má teď problémy!". Když jsem začal s textem, chtěl jsem, aby to mělo jistý vztah k zakončení příběhu. Když si čtu příběh, v hlavě mi automaticky začne hrát "Last of the Real". Dávalo mi smysl, abych tu skladbu propojil s "Red City" na dvojce. Má to hodně vlezlý riff a skvělý "Fuck you" text.

Jak vznikl song "A Rumor of Skin"?

Je to jedna z nejlepších věcí, kterou jsem kdy napsal. Hudebně jde o tu nejzajímavější a nejspecifičtější věcí, na níž jsem se snažil překročit všechny hranice. Abych řekl pravdu, ústřední riff byl vlastně taková malá nehoda. Seděl jsem ve studiu a hrál na kytaru. To samé se mi mimochodem stalo i během nahrávání "The Uncanny Valley". Ze struny B jsem sjel nechtěně na G a k mému údivu to znělo fantasticky. Něco podobného proběhlo i během "A Rumor of Skin", kde jsem si pro změnu spletl pražce. Na tom jsem pak vystavěl celý zbytek. Měl jsem refrén i jednotlivé akordy, které jsem po této chybě musel upravovat. Nakonec si to všechno sedlo doslova úžasně.

Titulní píseň na druhé části opravdu vyčnívá.

Jde o poslední píseň, kterou jsme složili před nástupem do studia. Zdá se, že jsme si to po tematické stránce ušili na míru. Vlastně jsme jenom vzali některé riffy z "Gone Sovereign" a "Absolute Zero" a přehráli je pozpátku a v trochu zvláštním pořadí. Pokud se na to zaměříte, uslyšíte, že některé prvky tam jdou skutečně opačným směrem. Potřebovali jsme prostě outro. Chtěli jsme moment, kdy se Člověk konečně vydá určitou cestou a bude se jí držet. Nezáleží na tom, kudy se vydal - to je ostatně na posluchačí. Lidi potřebují ten moment. Potřebují tu gradaci. Chtěli jsme finální scénu, která vše uzavře. Vyšlo nám to skvěle.

"Red City" má podle mě určitý nádech Nine Inch Nails.

Trochu určitě! Trochu ve stylu Nine Inch Nails potkávají Neurosis - obzvlášť ta pasáž uprostřed, která je kurevsky tvrdá! Zatím jsme ji bohužel nehráli živě. Nevím, jestli k tomu ještě někdy dojde, ale snad ano.

Dílčí neúspěch v podobě nepříliš vysokých prodejů eponymního debutu budou muset Scar The Martyr odčinit na koncertním poli. Příležitostí k tomu bude dostatek, jelikož Joeyho nejnovější hudební projekt hodlá na své rodné půdě koncertovat až do konce roku, což odnesla Velká Británie, kam se nakonec kapela - ač původně ohlásila opak - nevydá. Níže si můžete přehrát live verze písní "My Retribution" a "Soul Disintegration":

Tuhle misi Joey Jordison nezvládl. Ač se bubeník Slipknot mocně snažil fanoušky přesvědčit o tom, že Scar The Martyr rozhodně nejsou pouhým skladištěm nepotřebných riffů, minimálně na prodejní frontě se k němu plebs tentokrát postavil zády, z čehož za oceánem rezultuje slaboučkých 3,300 prodaných kusů eponymního debutu po prvním týdnu na trhu! Albu toto číslo stačilo pouze na 129. místo žebříčku Billboard 200.

Jenom pro srovnání - například poslední řadovky Stone Sour se za stejný časový úsek v USA prodalo víc jak 10x tolik. 'Women And Children Last' od Murderdolls pak zaknihovalo necelý trojnásobek.

Těžko předpokládat, jak si deska povede ve zbytku světa, výrazné rozdíly lze nicméně očekávat jenom těžko.

A možná je to úplně naposled, co pro Paula v průběhu této ankety můžete hlasovat, takže se ihned pusťte do díla! Zesnulý baskytarista Slipknot totiž zatím se svým čtvrtfinálovým soupeřem, kterým je legendární Steve Harris z Iron Maiden, prohrává o několik koňských délek. Ve výsledku je to ale stejně docela jedno, Paul už totiž stihl z cesty odklidit jména jako Shavo Odadjian nebo Fieldy a v anketě zůstal jako jediný zástupce moderní vlny metalových kapel. Toto čtvrtfinále tedy můžeme považovat za milý bonus jinak velmi úspěšné štace.. :)

Paulovo konto můžete bombardovat svými klikanci zde!

Hlasovat lze vždy jednou za hodinu až do 13. října.

Joey Jordison je jedním z nejvíce ikonických bubeníků (minimálně) poslední dekády. Proto není žádným překvapením, že se poměrně často objevuje na obálkách předních hudebních magazínů. Časopisu Rhythm Joeyho jednotlivé účasti v průběhu let dokonce vystačily na samostatný článek, který slouží jako malá retrospektiva bohaté kariéry bubeníka z Iowy. Jednotlivé obálky magazínu Rhythm, na nichž Joey figuruje, si můžete proklikat zde!

Kvalitní frontman je základní ingrediencí každé slavné kapely, a pokud má krom vokálních předností i určité charisma, obvykle se stává nezadržitelnou supernovou jakéhokoliv hudebního tělesa, která jej může vytáhnout do galaktických výšin, ale také - v případě, že odejde - znamenat jeho jistou záhubu. I v metalovém světě ale pochopitelně existují výjimky, kdy kapely na odchodu svého původního frontmana dokázaly vydělat. Sestavu pětadvaceti nejlepších výměn na postu zpěváka sestavil server Loudwire.com:

25. Mark Tornillo
24. Messiah Marcolin
23. Angela Gossow
22. William DuVall
21. Todd La Torre
20. Ray Alder
19. Russell Allen
18. Steve 'Zetro' Souza
17. Howard Jones
16. Matt Barlow
15. George 'Corpsegrinder' Fisher
14. Greg Puciato
13. Mike Patton
12. Barney Greenway
11. Joey Belladonna
10. David Coverdale
9. Michael Kiske
8. James Labrie
7. Sammy Hagar
6. Ronnie James Dio

5. Corey Taylor - nahradil Anderse Colsefiniho ve Slipknot

"Ačkoliv Slipknot nepovažují ‘Mate. Feed. Kill. Repeat.’ za svůj debut, když na to přijde, je to stále jejich první deska. Kapelu tehdy vedl Anders Colsefni, který později přesedlal na vedlejší vokály a hru na perkuse. Slipknot hledali silnější melodie, a proto angažovali Coreyho Taylora ze Stone Sour. Od té doby je Taylor na pódiu smrtící silou, která si podmanila fanoušky, a střídá štěkavý řev s čistě zpívanými melodickými linkami, jež kapele zajistily slávu."

4. Ian Gillan
3. Phil Anselmo
2. Brian Johnson
1. Bruce Dickinson