Nazývat sedmatřicetiletého chlapa benjamínkem zní možná trochu nepatřičně, vzhledem k tomu, že Sid Wilson je posledním zbývajícím členem Slipknot v klubu třicátníků, je však toto označení na místě. Sida navíc mladický elán neopouští ani těsně před prahem čtyřicítky, o čemž nás přesvědčuje vcelku pravidelně na pódiu i mimo něj - kérkami obličeje počínaje, mladicky rozjívenými rapovými videi konče.
Sidovi tedy přeji k jeho dnešním 37. narozeninám za celý web Maggots-Lair.com a přidruženou červí armádu všechno nejlepší, mnoho dalších hudebních i leteckých kreací a hodně sil při skládání páté řadovky Slipknot. Snad se za nás všechny dneska Sid hezky podkouří.
Singl a přidružené video k písni "Tired" budou mít v našich srdcích z dobře známých důvodů vždy speciální místo. O to více potěšující je fakt, že se skladbě výborně daří i v rádiích, kam byla před několika týdny odeslána jako čtvrtý oficiální promo singl na podporu konceptu "House of Gold and Bones". V USA je aktuálně "Tired" druhým nejhranějším rockovým singlem vůbec, o čemž se můžete přesvědčit níže:
Za zmínku stojí také fakt, že videoklip, jehož páteř tvoří záběry z pražské Lucerny, nedávno úspěšné překročil hranici jednoho milionu zhlédnutí na Youtube. Za 5 měsíců na vlnách internetu velmi solidní počin.
Momentum singlu budují Stone Sour pochopitelně také v průběhu aktuálního turné. Kvalitní video zde:
Naposledy letos a možná naposledy vůbec - Stone Sour hodlají ještě jednou protáhnou svůj rozmáchlý koncept "House of Gold and Bones" bubínky severoamerických posluchačů, kteří si tak v nadcházejících týdnech mohou užít koncertní derniéry mimořádně úspěšné albové hry o dvou dějstvích. Bez Jima Roota, zato se zaskakujícím kytaristou Christianem Martuccim a nařachaným setlistem, jenž vyzobal to nejlepší z obou disků:
01. The House of Gold & Bones 02. RU486 03. Say You'll Haunt Me 04. Black John 05. Inhale 06. Made of Scars 07. Mission Statement 08. The Travelers, Pt. 1 09. Tired 10. Through Glass 11. Gravesend 12. 30/30-150 13. Nutshell (Alice in Chains cover) 14. Bother 15. Blue Smoke / Do Me a Favor 16. Gone Sovereign 17. Absolute Zero 18. Heading Out to the Highway (Judas Priest cover)
(levé myšítko na fotku pro přesun do galerie)
Zámořští hudební kritici, kteří se rozplývají nad nevídanou chemií mezi Coreym Taylorem a fanoušky, jsou u vytržení. Pro nás nejde po loňských zážitcích o nic překvapivého. Prostě standardní Stone Sour - dobře namazaná mašina, těžící ze své energie, působivosti a dokonalé sehranosti jednotlivých součástek. Videa z koncertu v Baltimoru můžete streamovat zde:
Pamatujete ty časy? Metal rotoval denně v programu hudebních televizí, Fred Durst za rohem hobloval Britney Spears a kapely prodávaly desky v řádech milionů kusů. Jak zhýralým začátkem si nu metal prošel, tak trpké byly jeho další kroky, které postupně vedly k tomu, že je dnes tento termín vnímán jako označení pro něco archaického, polomrtvého a prachem zavátého. Kdo se dokázal posunout o krok vpřed (někteří ani nemuseli - Slipknot rozhodně nikdy nebyli zrovna typickým představitelem tohoto subžánru), přežil. Valná většina však dnes již okupuje smutné propadliště dějin.
Úspěšné i neúspěšné představitele kdysi nesmírně populární vlny ve svém aktuálním čísle připomíná magazín Metal Hammer, jehož obálku najdete zde (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):
Přiznám se, že o kanálu ČT art jsem zatím slyšel jenom v souvislosti s jistou kokainovou aférkou, která opět jednou rozvířila diskuzi o tom, co všechno lze vysílat v televizi. Což je vcelku zvláštní, protože v ideálním světě by podobná diskuze lomcovala společností minimálně pokaždé, co se v Televizních novinách Láďa Hruška rozhodne vařit chutnou polívku z toluenu, lepidla na koberce a psích exkrementů.
Programová skladba ČT art ale očividně nabízí i velmi příjemné momenty, mezi něž bezpochyby patří i odvysílání dokumentu Metal: A Headbanger's Journey (u nás invenčně přeloženo jako Metal & metalisté) - dosud zřejmě nejkvalitnějšího a nejkomplexnějšího filmu o zrodu, podobách a posluchačích kovového žánru.
Ačkoliv se Slipknot v dokumentu objeví jenom skrze několik kratičkých vstupů, samotný snímek je natolik zajímavý, že by jej měl považovat za svou povinnou výbavu každý, kdo to s metalem myslí byť jen trochu vážně:
Jelikož je na těch internetech poslední dobou opravdu kurevsky málo aktuálních Slipknot informací (kardiakům a dámičkám se za svůj vybraný slovník omlouvám), i Maggots-Lair se musí chytat posledního stébla a přicházet s novinkami, které by jinak nejspíš vysoce sofistikovanou obsahovou selekcí tohoto webu vůbec neprošly. Nuže, zde je jeden nový snímek, jenž potvrzuje, že Slipknot nyní v Los Angeles skutečně makají na své páté řadovce:
Stone Sour mají za sebou další silný rok, v jehož průběhu stihli zveřejnit druhou část svého albového opusu "House of Gold and Bones", vydat se na neprobádaná komixová teritoria a jen tak mimoděk zdevastovat většinu (nejen) evropských metropolí v rámci úspěšného koncertního turné. Nemůže být tedy divu, že i letos rocková mašina z Iowy trůní mezi nominovanými ve většině kategorií cen serveru Loudwire.com, který už musí mít z našich hrdinů pomalu osypky. Nám je to fuk, své hlasy rádi přihodíme i tentokrát:
Metal Hammer je jedním z těch magazínů, kterým s pokorou a hřejivým pocitem na srdci klidně předáte své těžce uspořené kilo, protože víte, že jeho obsah redakce nesmolí doma na koleni (nebo jiné části těla), nýbrž do něj investuje nemalé úsilí, které ze všeho nejlépe prezentují mimořádně opulentní obálky, jimiž nás britská papírová klasika zásobuje s železnou pravidelností. Lednové číslo vzdává hold uber-legendárním Hvězdným válkám, které si ještě narychlo užívají poslední roky slávy, než se je Disney rozhodne další trilogií finálně zdehonestovat. Corey Taylor v roli Han Sola doporučuje (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):