Ronnie James Dio byl inspirativní osobností hudebního nebe, jejíž věhlas netvořily rockové manýry a s tím spojené skandály, ale tvrdá práce podpořená neskutečným hlasovým fondem. Proto se partička současných hvězd rozhodla nahrát tribute desku "This Is Your Life", která posluchači nabídne průřez bohatou diskografií legendárního zpěváka, jejíž součástí jsou nahrávky kapel jako Rainbow, Black Sabbath, Heaven & Hell či Dio. Účast na projektu potvrdili také Corey Taylor a Roy Mayorga, kteří se podílejí na předělávce skladby "Rainbow in the Dark"! Album dorazí na pulty obchodů 1. dubna tohoto roku pod křídly labelu Rhino.

Kompletní track list alba "This Is Your Life":

01. "Neon Knights" - ANTHRAX *
02. "The Last In Line" - TENACIOUS D *
03. "The Mob Rules" - ADRENALINE MOB
04. "Rainbow In The Dark" - Corey Taylor, Roy Mayorga, Satchel, Christian Martucci, Jason Christopher *
05. "Straight Through The Heart" - HALESTORM *
06. "Starstruck" - MOTÖRHEAD a Biff Byford *
07. "Temple Of The King" - SCORPIONS *
08. "Egypt (The Chains Are On)" - DORO
09. "Holy Diver" - KILLSWITCH ENGAGE
10. "Catch The Rainbow" - Glenn Hughes, Simon Wright, Craig Goldy, Rudy Sarzo, Scott Warren *
11. "I" - Oni Logan, Jimmy Bain, Rowan Robertson, Brian Tichy *
12. "Man On The Silver Mountain" - Rob Halford, Vinny Appice, Doug Aldrich, Jeff Pilson, Scott Warren *
13. "Ronnie Rising Medley" (obsahujíc "A Light In The Black", "Tarot Woman", "Stargazer", "Kill The King") - METALLICA *
14. "This Is Your Life" - DIO

* dosud nevydané skladby

Corey Taylor si nejspíš řekl, že mu ani osmdesát hudebních projektů nestačí k naplnění jeho umělecké vize, a tak svůj hlas a talent upsal zbrusu nové superkapele Teenage Time Killer, v níž kromě Coreyho budou působit také jména jako Dave Grohl (Foo Fighters), Jello Biafra (Dead Kennedys), Nick Oliveri (ex-Queens Of The Stone Age a Kyuss), Neil Fallon (Clutch), Keith Morris (Black Flag) nebo Max Cavalera (Soulfy). Žádné bližší detaily projektu Teenage Time Killer zatím nebyly zveřejněny, a tak můžeme pouze spekulovat, jak se tato na první pohled vcelku nesourodá sestava hudebníků popasuje s nástrahami nahrávacího procesu.

Moderátor slavného pořadu "That Metal Show" Eddie Trunk, který je za oceánem vnímán jako heavy metalová verze Howarda Sterna, byl letos v dějišti festivalu Monsters of Rock, kde Slipknot odehráli 19. října svou zřejmě historicky poslední show s Joeym Jordisonem za bicí soupravou. Ještě před samotným vystoupením pořídil Eddie ve společnosti Coreyho Taylora a Shawna Crahana následující interview:

Jim Root i nadále piluje svou image dřevorubeckého hipster intelektuála holdujícího ZZ Top, kterou přivezl vedle svých kytar ukázat na letošní konceferenci NAMM, odkud pochází také níže uvedený rozhovor. Jim v něm odpovídá na zvídavé otázky typicky agilního korejského reportéra, který svou horlivostí hravě konkuruje i zdejším vietnamským trhovcům s jejich konfekcí podpultových tenisek za 30 korun, a to je už nějaká známka čirého lidství a sluníčkové nálady. Závěrem Jim také potvrdil, že Slipknot rozhodně plánují po vydání nové desky vyrazit na Korejský poloostrov, což jenom přiživuje zvěsti o blížícím se celosvětovém turné.

Stone Sour dnes odehrají v San Antoniu svou poslední show na podporu koncepční mašiny "House of Gold and Bones", aby pomalu vyklidili pole pro mohutný návrat maskovaného spektáklu z Iowy. Ještě než tak definitivně učiní, se ale můžeme podívat, kterak jim to odsýpalo v Hollywoodu, kam Corey Taylor a company dorazili 5. února. Kompletní show, která atakuje stopáž jedné a půl hodiny, můžete streamovat níže:

Pro nás vlastně žádná novina. Občas je ale potřeba světu připomenout, kdo že to v současné době na tvrdě rockovém písečku rozdává karty. Corey Taylor s naprostým přehledem opanoval hlasování serveru Loudwire.com v kategorii "Rockový titán pro rok 2013", a potvrdil tak, že minimálně ve své generaci hledá z hlediska popularity soupeře jenom velmi obtížně. Nabrat momentum Coreymu v roce 2013 pomohla hlavně druhá část koncepčního opusu ‘House of Gold and Bones’ a pochopitelně i skvělá knižní dvojka ‘A Funny Thing Happened on the Way to Heaven’. S dalším albem Slipknot na horizontu lze předpokládat, že Corey bude příští rok žhavým kandidátem na historicky první obhajobu tohoto triumfu. Bravo!

Zmínku si zaslouží také Scar The Martyr (makejte, ta kariéra se sama neudělá, hoši!), kteří skončili v kategorii "Nováček roku" těsně druzí. O pár desetinek je totiž porazil David Draiman se svým novým projektem Device.

Posluchačsky jsme si album "Iowa" užili náramně, pro samotné muzikanty však nahrávací proces nebyl žádný med, což v jednom z nejnovějších rozhovorů potvrdil i Corey Taylor, který přiznal, že si během nahrávání dnes již legendární druhé řadovky Slipknot sáhnul na absolutní dno svých sil:

"Během "Iowy" jsem poznal, že rozhodně existují určité limity, kam až je člověk schopen zajít. Když se natolik vychýlíte z běžného kurzu a vidíte před sebou už jenom temnou propast, musíte zastavit a říct si 'Hej, uber trochu. Pokud teď budu pokračovat, nemusím se už nikdy vrátit.' Nemůžu mluvit za ostatní, ale pro mě to bylo nejtemnější období, jež se mi povedlo převést v neskutečně šílené a krásné texty. Na té absolutní hraně ale nemůžete strávit příliš času, protože by z toho mohlo vzniknout pokušení. Během nahrávání jsem se tedy asi naučil navštívit určitý bod zlomu, ale trvale v něm nežít. Protože to by nebyl život. Když se potácíte na jisté životní hraně, musíte pořád přemýšlet, na kterou její stranu nakonec dopadnete. To jsem ale nikdy nechtěl. Chci od života více, než jen neustálé posouvání vlastních limitů za každou cenu. Naučil jsem se určitý čas pobývat v té temnotě, ale nenechat se jí pohltit, nežít pro ni. V životě totiž existují i důležitější věci."

Ani muže s železnou maskou bohužel nemine taková fádní věc, jakou je stárnutí, a tak Craig Jones dneškem přepočítává již dvaačtyřicet letokruhů na svém stromu života (to jsem napsal moc pěkně). Z pohledu koncertních výkonů je nicméně Craigův věk takřka bezvýznamný, jelikož svůj oblíbený pultík opouští pouze v době, kdy dochází ke konjunkci Saturnu s Uranem a zdejší novinky dávají nějaký smysl (což se stalo tak 2x za existenci Slipknot). To však rozhodně neznamená, že by se Craig obešel bez dostatku zdravíčka, štěstíčka a hokejového srdíčka, jejichž účast budeme v Soči potřebovat obzvlášť (wtf?).

Prostě a jednoduše: Craigovi přeji k jeho 42. narozeninám za celou tuzemskou červí armádu mnoho dalších úspěchů jak v osobním, tak hudebním životě. Jeho cit pro metodicky přesný headbanging budeme pořebovat!


Všechno nejlepší, pane Jonesi!