Rob Zombie včera vydal novou desku s nelidsky pošukaným názvem "The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser" a v jednom z rozhovorů na svém aktuálním promo turné zmínil i Slipknot. Zombie odpověděl na otázku serveru Hngn.com, jestli se za posledních 15 let objevil umělec či kapela, která by svou muzikou a vizáží definovala představu skutečné rockové hvězdy, následovně:


"Jednou za čas někdo takový přijde. Poslední rocková či metalová kapela, která měla fakt silnej look, byli asi Slipknot. Nešli na pódium s tím, že jsou jako všichni ostatní. Přišli s něčím, co bylo svěží a nové, takže se toho všichni hned chytli a říkali: Jo! Konečně něco jiného! Dnes je to už ale něco výjimečného. Dokonce mám pocit, jako by se mladé kapely bály vybočit z řady. Nejspíš si myslí, že existuje nějaký kodex, který jim říká, co mají hrát, jak se mají chovat a co na sobě mají nosit. To je ale píčovina. Pravidla v tomhle neexistují."

Slipknot čekají zajímavé časy. Věk nezastavíš a těžko čekat, že se banda padesátníků bude za pár let mlátit na pódiu a freneticky dvě hodiny házet hlavou. Pokud budou chtít Slipknot zůstat aktivní a nadále koncertovat, jisté změny jejich projevu jsou zkrátka nevyhnutelné. Dobře si je toho vědom i Corey Taylor, který další evoluci zvuku své kapely rozebral v rozhovoru pro server Loudwire:

"Je legrační, že se na to ptáš, protože je to věc, o které jsme se teď s Jimem a Clownem několik měsíců bavili. Kam půjdeme dál? Tahle kapela se vždy pokoušela jít novou cestou. Vždy jsme se snažili rozšiřovat náš hudební obzor a promlouvat k fanouškům novou cestou. Prostě lidem náš vzkaz doručit malinko jiným způsobem. Pomalu se dostáváme do bodu, kdy se prostě muzika bude muset proměnit, což je něco, oč jsme se mimochodem pokoušeli s každou deskou. Jenže v budoucnu ta změna bude muset být ještě drastičtější, protože jak by jinak mohla tahle válka skončit? Kdy by ten boj ustal? Kdy už bychom konečně našli ten vnitřní klid? Protože každé téma se jednou vyčerpá.

Neříkám, že mě už věci v životě neserou a dál srát nebudou, ale nechci být stařík, který na všechno nadává a vzteká se jenom proto, aby ty svoje nadávky pak mohl poslouchat. Nikdy to nechci dopustit. Naše poselství i způsob jeho doručení se tedy budou muset změnit. Bude to mít pořád auru Slipknot? Samozřejmě. Píšeme určitým stylem, a i když je naše muzika velmi různorodá, pořád má něco, co z ní dělá hudbu Slipknot. V určité chvíli přijdeme s něčím novým, s další evolucí. Nemůžete mlátit sami sebe a mlátit ostatní po hlavě pořád tím samým, když už jste to předtím udělali. Připadalo by mi to jako prachsprostá ztráta času. Je to fakt. Když mi bylo 25, nic takového jsem si nepřipouštěl. Ale teď mi je 42 a o hudební stránce Slipknot přemýšlím malinko jinak. Máme neskutečnou paletu cest, jimiž se můžeme vydat."

Corey Taylor má sice už pár týdnů koncertní dovolenou, jinak se ale rozhodně nenudí. Zrovna nedávno navštívil redakci serveru Loudwire.com, kam přišel promovat nadcházející koncertní blockbuster, tedy historicky první společné turné jeho kapely s Marilynem Mansonem. Corey řekl:

"Z toho turné mám fakt skvělý pocit. Snažili jsme se přijít na to, co budeme dělat letos v létě, a Manson byl na tom zrovna dost podobně. Snažili jsme se najít něco absolutně úžasného a jsem rád, že nám to vyšlo. Všichni jsme z toho nadšení."

Následně Corey čelil otázce, kdo je podle něj kontroverznější:

"Abych řekl pravdu, to fakt nevím. Ale asi bych musel vyzdvihnout skutečnost, že Manson přišel dřív než my. Takže bych řekl, že je v tomhle ohledu zkušenější, jinak ale podle mě zastáváme podobné věci - ať už tomu říkáme kontroverze, nebo prostě odvaha říkat věci tak, jak je cítíme, případně nahrávat přesně takovou muziku, jakou právě nahrávat chceme, ať už je to v tu chvíli populární, nebo ne. Řekl bych, že tenhle přístup nás fakt spojuje. Když přijde na naše poselství a přístup k fanouškům, v ničem se nedržíme zpátky. I proto si myslím, že tohle letní turné bude fungovat opravdu skvěle."

Alespoň to vyplývá z žebříčku serveru Ultimate-Guitar.com, jehož redakce se pokusila seskládat pětadvacítku současných hvězd rockového a metalového nebe, na něž se bude v budoucnu vzpomínat jako na legendy redefinující svůj žánr. Podle jakého vzorce to počítali, se mě neptejte. Konečné pořadí vypadá následovně:

25. The Mars Volta
24. Devin Townsend
23. Between the Buried and Me
22. Killswitch Engage
21. Beck
20. Animals as Leaders
19. My Chemical Romance
18. Steven Wilson + Porcupine Tree
17. Trivium
16. Periphery
15. Deftones
14. Jack White
13. Alter Bridge
12. Arctic Monkeys
11. Radiohead
10. Lamb of God
9. Opeth
8. Gojira
7. Tool
6. Slipknot
5. Ghost
4. System of a Down
3. Muse
2. Queens of the Stone Age
1. Mastodon

A když už jsme u toho žebříčkování, populární Youtube kanál WatchMojo (přes 10 mega odběratelů) zařadil Slipknot do své TOPky songů, na které se nejlíp hází řepou (© TV Hovna). Sledujte tady:

Pokud se snad někdo obával, že by mladý bubeník Slipknot mohl s rychle nabytou slávou usnout na vavřínech a začít to maličko flákat, máme tady ráznou odpověď v podobě nového projektu Hesitation Wounds, jehož sestavu vedle samotného Weinberga tvoří ještě zpěvák Jeremy Bolm (Touche Amore), kytarista Neeraj Kane (Hope Conspiracy) a basák Stephen LaCour (Trap Them). Kapela vydá své debutové album "Awake For Everything" už 27. května u vydavatelství 6131 Records a singl "Guthrie" můžete streamovat níže:

Přebírat štafetový kolík po osobnosti formátu Joeyho Jordisona nepatří zrovna mezi nejlehčí úlohy na světě. Jay Weinberg se s tímto úkolem nicméně popasoval královsky a dnes už může s klidem povídat o tom, nakolik delikátní přístup z jeho strany celá záležitost vyžadovala. Více už Jay v rozhovoru pro Music Radar:

"Samozřejmě mám obrovský respekt k muzice Slipknot, ale i velký respekt vůči Joeymu Jordisonovi, a to z pohledu muzikantského i lidského. Věděl jsem tedy, že musím přijít přesně s tím, co tahle kapela potřebuje, a chápal jsem, v čem spočívala specifika Joeyho. Chtěl jsem, aby odkaz Slipknot zůstal pro fanoušky nepoznamenán a aby nás muzika hlavně bavila.

Historie Slipknot má samozřejmě obrovský podíl na tom, jaký obrázek jsem si o kapele udělal, když ale přišlo na skládání nové muziky, nepomyslel jsem na Joeyho ani na chvíli. Myslím, že kdybych to dělal, bylo by to neuctivé, a kapela mi navíc dala jasně najevo, že mám být maximálně autentický. Proč bych se měl snažit být jako Joey? Proč bych se měl snažit napodobovat něco, co už udělal?

Joey Jordison patří k nejlepším bubeníkům, jaké tento žánr kdy měl. Jakožto fanoušek kapely, který se snaží respektovat lidi i muziku, jsem do Slipknot nepřišel proto, abych od někoho opisoval. Něco takového by mě nebavilo a byla by to podle mě urážka všech okolo i našich fanoušků."

Potkal životní šanci a vytřískal z ní naprosté maximum. Jay Weinberg je už přes dva roky nedílnou součástí světa Slipknot, teprve nyní ale dostává prostor vyjádřit se plnohodnotně k nahrávacímu procesu, který z nezkušeného kluka udělal člena jedné z největších metalových kapel světa. Takto tvorbu ".5: The Gray Chapter" Weinberg okomentoval v rozhovoru pro magazín Rhythm:

"Nemůžu dostatečně zdůraznit, o jak náročný proces se jednalo. Asi první dva měsíce jsme na desce pracovali jenom já, Clown a James, přičemž ve studiu v Hollywoodu s námi byl celou dobu i producent Greg Fidelman. Makali jsme na tom nějakých 13 hodin denně, zhruba 5 až 6 dní v týdnu, celé dva měsíce. A to mluvím jenom o předprodukci, o aranžování jednotlivých částí.

Jim měl tou dobou kostru desky už v podstatě připravenou, ale museli jsme přijít na to, kam všechny ty riffy napasujeme, jak si sednou s Coreyho vokálem a podobně. Přeskakovali jsme tímto způsobem mezi nějakou dvacítkou skladeb, takže to bylo dost chaotické.

Třeba jsem nahrával bicí a řekl 'Hele, mám tenhle šílený nápad, co si o něm myslíte?' a oni na to 'Tady se můžeš klidně vyřádit!', takže jsme tímto způsobem připravovali jednotlivá dema - šlo o zábavný, i když docela stresující proces.

Takže tam sedím a okolo sebe mám tyhle legendy, ke kterým jsem celý život vzhlížel. Společně pracujeme na desce, děláme aranže, některé písně společně píšeme úplně od základu a pro mě je to naprostý mindfuck. Každý den se musím štípat a ptát se sám sebe: Fakt se tohle děje?

Pak přišla ta vážnější část. Do studia dorazili ostatní členové kapely a začal velmi náročný nahrávací proces.

Takže jsme jeli píseň po písni, pokus za pokusem a zkoušeli jsme najít v muzice "sex", což je Clownův výraz pro ideální skladbu. Když jsem hrál jeden song podesáté a myslel si, že už nemám sílu pokračovat, oni mě k tomu přinutili a klidně jsem to musel zopakovat ještě desetkrát, dokud už jsem nebyl úplně zoufalý, a právě tehdy přišlo to absolutní šílenství, které tahle deska potřebovala.

Myslím, že se to na výsledku odrazilo. Byl to vysilující a pečlivý proces. Kapela na mě neustále tlačila. Aby mě motivovali, Shawn a Chris se mnou jednou přímo nahrávali v jedné místnosti a chovali se šíleně jako na koncertech.

A tak jsme pomalými krůčky postupovali a živili se z toho napětí a náboje, že to prostě musíme dokázat, protože právě tahle deska musí být ze zjevných důvodů prostě skvělá. A to se nám podle mě povedlo. Byl to pro mě opravdový křest ohněm, ale myslím si, že jsme stvořili něco výjimečného."

Pokud sledujete podrobněji kariéru Jamese Roota, určitě víte, že už nějakou dobu táhne za jeden provaz s partou Fret12, která se specializuje na vydávání kytarových DVD, instruktážních filmů a dalších fičur pro nadšené hráče. Společně nyní do světa vyšlou instruktážně-dokumentární film "Jim Root: The Sound And The Story - .5: The Gray Chapter", který, jak už napovídá název, bude o tvorbě zatím poslední řadové desky Slipknot z perspektivy Jamese Roota - a že je, vzhledem k tomu, že Jim je hlavním hudebním autorem nahrávky, rozhodně o čem vyprávět. DVD bude od zítřka k dispozici tady, trailer pak sledujte zde: