Jim Root si s právní stránkou věci neláme hlavu a na strohé korporátní kecy z vysoka sere. A my mu za to můžeme pouze uznale zatleskat. Jim v rozhovoru pro australský server Musicfeeds.com opět přiblížil, jak došlo k jeho nedávnému vyhazovu ze Stone Sour:


"Od té doby jsem s některými lidmi z té kapely nepromluvil, takže fakt nevím, co se jim zrovna honilo hlavou, nebo proč se rozhodli k takovému kroku. Prostě... zjistil jsem to skrze telefonát, což je podle mě dost na hovno. Ale co, takhle to prostě je. Nic s tím neudělám. Stejně mám tak trochu jiné mínění o tom, jak by se měla muzika dělat, takže je to tak asi správně."

Smutné, odhodlané a gradující - přesně to, co ".5: The Gray Chapter" na svůj úvod potřebuje, než nám navazující válec "Sarcastrophe" urazí hlavu. Intro nové desky Slipknot uniklo skrze iTunes na vody internetu a Maggots-Lair jej přináší jako jedno z prvních světových médií. Poslouchejte, sdílejte, komentujte.




(This song is not for the living, this song is for the dead)
With my face, against the floor,
I can see you knocked me out the way.
I don't want to get back up,
But I have to so it might as well be today.

Nothing appeals to me, no one feels like me
I'm too busy being calm to disappear.
I'm in no shape, to be alone
Contrary the shit that you might hear,

So walk with me.
Walk with me.
Don't let this symbolism kill your heart.
Walk with me.
Walk with me.
Just like we should've done right from the start.
Walk with me.
Walk with me.
Don't let this fucking world tear you apart.

Čtrnáct skladeb (v bonusové edici dokonce šestnáct) - to už zní jako pořádná nálož nové muziky. V reálu jde ale o docela vágní a nicneříkající údaj, který stačí zredukovat několika intry a z nadupaného monstra máte podvyživenou chudinku. Naštěstí se nejedná o případ ".5: The Gray Chapter", které stopáží rozhodně nehodlá šetřit:

1. XIX (3:11)
2. Sarcastrophe (5:07)
3. AOV (5:33)
4. The Devil in I (5:43)
5. Killpop (3:46)
6. Skeptic (4:46)
7. Lech (4:51)
8. Goodbye (4:36)
9. Nomadic (4:19)
10. The One that Kills The Least (4:12)
11. Custer (4:15)
12. Be prepared for Hell (1:58)
13. The Negative One (5:25)
14. If Rain is what You want (6:20)

Slipknot jsou hudební institucí, k níž právem vzhlíží i mnoho slavných jmen metalového nebe. Server ARTISTdirect.com proto nelenil a od muzikantů si vyžádal odpověď na palčivou otázku "Které album Slipknot je vaše nejoblíbenější?". Výsledky byly následující..

Kerry King (Slayer):

"Kdybych musel vybírat, byla by to asi jejich první deska. Měla neopakovatelný náboj. Slipknot byli ve svých začátcích fakt strašidelní."

Duff McKagan (Guns N' Roses, Velvet Revolver, Loaded):

"Vol.3: (The Subliminal Verses) je má nejoblíbenější deska Slipknot. Přišla ke mně ve chvíli, kdy jsem ji nejvíce potřeboval - každý máme ve svém životě takové album. Mohl jsem u toho alba posilovat, mohl jsem si ho pouštět v autě. Je to vášnivý a hudebně precizní kus práce. Dokonalý celek."

Matt Heafy (Trivium):

"Pamatuju si, jak jsem byl vyděšený, ale naprosto pohlcený tím perfektním spojením hrůzostrašného vizuálu a hudby. Nikdy jsem nic takového neviděl. Mixování brutality s melodií, psychotické zloby a tiché bolesti - Slipknot se nebáli párovat extrémní protiklady. Živelná zuřivost eponymní desky mě nikdy nepřestane udivovat."

Ivan Moody (Five Finger Death Punch):

"Corey Taylor rozumí muzice lépe, než většina lidí, které jsem kdy potkal. Zbožňuju Disasterpieces. Kapela se na tom živáku dala dohromady a vyslala jasný vzkaz. Ryzí a nefalšovaná záležitost. Dali do toho srdce a vypadalo to, že je tam jeden pro druhého. Ze studiovek ale volím debut. Sorry, ale to album kompletně změnilo metal. Vzali všechno, co vyšlo během posledních dvaceti let, vylepšili to a vyhodili to ven. Byli kurevsky nechutní. Pamatuju si, že jsem je viděl otvírat pro Coal Chamber a Machine Head. Šel jsem tam kvůli Slipknot. Jim Root a Clown házeli do publika pivní sudy a potom mezi nás normálně naskákali. Nedá se to popsat. Zničili naprosto každého. Bylo až znepokojující, jak skvělí byli. Jejich debut změnil pravidla celé hry."



David Gunn (King 810):

"Vybral bych asi to první, ale jenom proto, že bez něj by nevznikl zbytek. V podobných výběrech hraje prim pokaždé nostalgie, takže říkám, že jsou všechny stejně dobré. V pořadu "The Box Music Network" vždycky hráli video "Wait and Bleed", bylo super sledovat ten poutavý vizuál. Z první desky nejradši vzpomínám na "Eyeless", "Liberate" a "No life".

Tech N9ne:

"Od Slipknot poslouchám prakticky vše. Nejlepší je asi Vol.3: The Subliminal Verses. To je fakt umělecké dílo. Pořád poslouchám i All Hope Is Gone, ale ne tak moc jako Vol.3. Debut a ta deska s "People=Shit" jsou taky super. All Hope Is Gone miluju den ode dne víc a víc."

Jeff Kendrick (DevilDriver):

"Musím říct Iowu. Každý se určitě obával "syndromu druhé desky" - obzvlášť po megaúspěchu prvního alba. Iowa si s tím ale bez problémů poradila a svým temným a tvrdým podtónem dokázala, že Slipknot pořád pevně koření ve světě undergroundové muziky."

James "Munky" Shaffer (Korn):

"Pořád se vracím k Iowě. To je má nejoblíbenější deska Slipknot. Každý muzikant si z toho alba může něco vzít. Skutečně obsahuje veškeré součásti nadčasového metalového alba. Je šílené, čím si dobrovolně museli projít. Opravdu tomu nemůžu uvěřit. Určitě se jim to ale nakonec vyplatilo, protože je fakt málo alb, které štípou jako Iowa."

Ben Bruce (Asking Alexandria):

"Miluju je všechny! Když jsem je slyšel poprvé, mohlo mi být snad 15. A pak to přišlo. Dokonale mě uzemnili. Zamiloval jsem se do nich. Pamatuju si, jak jsem seděl ve škole a propiskou si čmáral jejich logo do sešitů. Pak jsem si zapisoval texty, a jednou jsem jimi dokonce posprejoval stínítka mámina auta. Když to viděla, řekla něco jako "Co to kurva je?", protože tam byly i věci jako "People=Shit" a tak podobně. Jsem obrovský fanda kapely, podle mě absolutně změnili metal. Hlavně se mi líbí, že je každá deska jiná. Nikdy nezačali stagnovat a nerecyklovali nápady z minulosti. Je to neustálá evoluce. Jejich debut patří dodnes mezi to nejtvrdší, co jsem kdy slyšel."

Takže... které album Slipknot máte nejraději? A proč? Jistě podnětnou diskuzi můžete rozpoutat v komentářích u článku!

Jakákoliv podobnost s předchozím nadpisem čistě náhodná. Nebo nám tady snad začíná vznikat jeden hodně zvláštní milostný trojúhelník? Ale kdepak - to se jenom Corey Taylor pro magazín Revolver konečně rozpovídal o tom, jaká atmosféra panovala mezi ním a Jimem Rootem ve chvíli, kdy museli překonat své osobní rozepře ze Stone Sour a plně se koncentrovat na maximální výkon ve službách Slipknot:

"Zprvu to bylo samozřejmě složité. Vzniklo mezi námi trochu napětí. To načasování stálo prostě za hovno. Oba jsme ale moc dobře věděli, co musíme udělat. Měli jsme před sebou tenhle úžasný projekt se Slipknot, takže jsme se snažili veškeré emoce poslat rovnou do muziky, což do velké míry přispělo k velmi agresivnímu zvuku nahrávky. Protože tohle album kouše. Riffy na nové desce jsou fakt ostré a hodně z nich má určitě svůj původ právě v situaci okolo Stone Sour. Nechci to příliš rozebírat, ale rozhodně jsme nechtěli, aby to lidi zjistili takovým způsobem. S Jimem jsme o tom už mluvili a hodili to všechno za hlavu. Když něco plánujete, existuje solidní šance, že půjdou všechny vaše plány do hajzlu. Prostě jsme to uzavřeli a využili celou věc k dobru nového alba."

Personální rozepře ve Slipknot během nahrávání alb, to je už malý kolorit:

"Jasně! Ale víte co?! A tohle můžu říct s naprostou upřímností: Tvorba nové desky mě bavila z tohoto pohledu mnohem víc než nahrávání All Hope Is Gone. Bylo to prostě jednodušší. Už ani nevím, proč to tak bylo, ale během tvorby AHIG byl v kapele neskutečný tlak. Bojovali jsme, abychom to vůbec dokončili. Tentokrát to bylo mnohem koncentrovanější úsilí. Všichni jsme si totiž uvědomili, jak důležité to pro nás je, a chtěli jsme udělat co nejlepší desku. Došlo nám, že jsme hodně věcí brali na lehkou váhu, a díky tomu jsme se začali dívat na lidi i muziku tím správným pohledem. Stali jsme se tak opět týmem, který chtěl vytvořit něco skvělého jak pro nás samotné, tak hlavně pro fanoušky tam venku, protože se načekali už moc dlouho."

Deset let - přesně tak dlouho spolu chodí Jim Root a zpěvačka italské kapely Lacuna Coil Cristina Scabbia. Nejvyšší čas na veselku a zadělání na malé Rootčata? Vzhledem k nabitým diářům obou muzikantů zatím stále věc vzdálená. Scabbia řekla o soužití s kytaristou Slipknot pro magazín Revolver následující:

"No, náš životní styl je velice náročný (Root bydlí na Floridě, zatímco Cristina stále v Itálii pozn. C(8)), ale jsme dospělí. Komplikuje se to tím, že hodně cestuju a snažím se tvrdě pracovat. Musíte se tedy naučit žít trochu jiným způsobem, ale zároveň tak, aby pro vás tento životní rytmus ve vztahu fungoval. Za ty roky je pro mě pouhá myšlenka na "klasický" vztah něčím hodně zvláštním (směje se)."

Závěrem rozhovoru se Scabbia popsala slovy "zadaná, extrémně monogamní a s překvapivě správnými morálními hodnotami". Jim tedy může mít klidné spaní. Nebo snad ne?

Kluci, mám tu nejlepší a nejvěrnější holku na světě

Já taky!

... i já

Zatímco odchod Joeyho Jordisona ze Slipknot plní (s)toky informačních kanálů už několik měsíců, situace okolo šokujícího konce Jamese Roota ve Stone Sour zůstávala až do této chvíle - nepočítáme-li tradičně kusé oficiální prohlášení kapely v den provalení celé kauzy - bez jediného vyjádření kterékoliv ze zúčastněných stran. Root, jenž napsal velkou část hudby pro novou Slipknot desku ".5: The Gray Chapter", se nyní k rozchodu se Stone Sour vyjádřil v interview pro Revolver magazín:

"S blížícím se koncem tour cyklu k "House of Gold and Bones" mi bylo jasné, že už k těm deskám nemám víc co říct, jenomže kapela i nadále potvrzovala další a další koncerty a já si říkal "Je čas s tím přestat!".

To díky Slipknot mohli Stone Sour dosáhnout veškerých svých úspěchů, ostatní kluci z kapely přitom museli sedět doma a nečinně přihlížet, jak se jejich pauza prodlužuje. Fanoušci se mě navíc pořád vyptávali "Kdy už budou noví Slipknot?", takže pro mě všechno nasvědčovalo tomu, že Slipknot brzy půjdou do studia.

Asi můžeme říct, že mi byla dána příležitost, abych na nové desce Slipknot začal pracovat s dostatečným předstihem. Když to tedy řeknu kulantně. V listopadu jsem pak zjistil, že Stone Sour plánují ještě další sérií koncertů, na nichž se už nebudu podílet.

Když jsem tohle svinstvo psal, měl jsem v hlavě tolik nejrůznějších emocí. Štvalo mě, že Stone Sour chtějí zase koncertovat, ale já už u toho nebudu. Takže tam byl hněv, byla tam i zkurvená deprese. Docela mě to ranilo. Na druhou stranu to ale asi bylo k dobru věci, protože jsem v té kapele stejně už nebyl šťastný.

Miluju Stone Sour. Miluju muziku, kterou jsme udělali. Byla to parádní jízda. Pokud mám ale něčemu obětovat všechen svůj volný čas a celý život, musí to být něco, čemu věřím na tisíc procent a kde dokážu s každým zúčastněným dokonale komunikovat. Tím jsou pro mě Slipknot."

Protože nikdo z nás album nebude krást na internetu, ale hezky si společně počkáme na oficiální den vydání, kdy s pýchou a vnitřním zadostiučiněním vytasíme v krámu pětikilo hezky na dřevo, abychom se mohli dalších šest let ukájet dokonalostí nového majstrštyku Slipknot. Ne, nejsem naivní a vím, jak to nejspíš bude vypadat, opravdový fanoušek kapely by měl ale investici do originálu považovat za samozřejmou, a právě pro ty je zde konečný rozpis jednotlivých dat vydání ".5: The Gray Chapter":

>> 15. října: Japonsko
>> 17. října: Benelux, Norsko, Finsko, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Irsko, Austrálie, Nový Zéland
>> 20. října: Neuvedený zbytek zemí (= Česká republika i Slovensko)
>> 21. října: USA, Kanada, Mexiko, Itálie, Španělsko, Latinská Amerika, Asie