Viděli jsme to všichni. Corey Taylor nebyl během prvního večera letošního Knotfestu úplně ve své kůži, za což mohla především nepříjemná konstrukční vada jeho nové masky, která se zprvu jevila natolik sofistikovanou, až je v ní prakticky nemožné podávat optimální pěvecké výkony. Naštěstí je už vše v pořádku a Corey si svou aktuální tvář nemůže vynachválit.

"Jo, byla trochu moc těžká a ta čelist mě přiváděla k šílenství. Musel jsem ji proto upravit, takže jsem přidal ještě jeden řemen a celou tu čelist přitáhl, aby se tolik nepohybovala. Taky jsem musel uříznout část spodního rtu, protože jednoduše neexistuje způsob, jak zjistit, jestli ta maska bude správně fungovat, dokud v ní neodehrajete celou show. Takže to bude znít asi trochu ulítle, ale první Knotfest show byla pro mě vlastně taková zkouška garderoby. Nakonec bylo asi fajn, že jsem to musel takhle protrpět, protože jsem okamžitě mohl začít s nápravou.

Nejvtipnější na tom je, že všechny ty zmíněné úpravy jsem si v hlavě přehrával už během samotné show, zatímco jsem musel zpívat a snažil se nepodělat všechny nové texty. Takže jsme hráli a já si říkal 'Ok, takže budu muset udělat tohle a tamto, asi bude třeba utáhnout čelist, přidat řemen, oříznout ret atd. atd.', což bylo fakt zvláštní. Teď už vše funguje skvěle a s každým koncertem je to lepší a lepší. Skvělé jsou taky reakce lidí, protože ti, kterým se na začátku nelíbila, teď říkají 'Kámo, ta maska je kurevsky děsivá!'. Miluju to."

Jim Root vypálil na adresu Stone Sour další tvrdou ránu, když svůj konec v řadách hard rockového kvintetu z Iowy přirovnal k útěku z potápějící se lodi. James tato slova pronesl v rozhovoru pro britské rádio Team Rock:

"Strávil jsem 12 let tím, že jsem té kapele pomáhal, skládal pro ni písně a dělal vše, co bylo potřeba. Když vás začnou lidi pomlouvat a obrátí se k vám zády jenom proto, že máte někde větší závazek, je to docela zvláštní. Nedostal jsem žádné odůvodnění, takže můžu jenom spekulovat. Jestli plánují vést svou kariéru nadále tímto způsobem, jsem rád, že jsem naskočil na člun a opustil tu potápějící se loď.

Asi jsou tam určité neurotické osobnosti, které nemají tušení, kam se ubírá jejích kariéra, a proto dělají unáhlená rozhodnutí a snaží se zůstat relevantní. To je ale nesmírně krátkozraké. Já se vždy snažím hledět za horizont. Pokud mají chuť další měsíc koncertovat a dělat cover album, ať se klidně pobaví. Já vím přesně, kde leží má vášeň a kde mám své opravdové bratry."

Ceny Grammy jsou na tom v posledních letech opravdu špatně. Jsou na tom dokonce tak špatně, že si z jejich současného formátu údajně Petr Vachler bral inspiraci pro své tragikomické estrádní výstupy v rámci Českého lva. A sami uznáte, že to už zabředáváme do hodně dekadentní břečky, kam slušný člověk raději nevstupuje, a hlavně na ni nechce za svoje poctivě vydělané peníze koukat... uff.. kde jsme to byli?

Aha, Coreyho kritika cen Grammy:

"Kategorie 'Best Metal Performance' v posledních letech vypadá, jako by někdo volil házením šipek. Jenom na to koukám a říkám si 'To jako fakt?'. Měl jsem radost, když to získali Halestorm, protože je dobře znám a vím, jak si všechno museli odpracovat. Dostali se z naprostého bodu nula. Mám trochu pocit, jako by tam fungovaly dva myšlenkové pochody: Buď to dáme té nejobskurnější norské black metalové kapele, jejíž jméno nikdo nedokáže přečíst, anebo oceníme někoho, koho hráli během posledních pěti minut v rádiu, protože chceme oslavovat muziku a blablabla.

Hlasují tam hlavně staří lidi, možná i proto jsme vyhráli, protože někdo z nich přišel k ostatním a řekl 'Hele, Slipknot! Zrovna jsem o nich četl článek v tomhle časáku. Dáme jim to a děcka budou mít radost.' Když se na to podíváte - Judas Priest to dostali za live verzi 40 let staré písně, kterou už navíc jednou vydali 20 let zpátky, akorát ji teď poslali znovu do oběhu kvůli novému box setu. A za tohle máte dostat Grammy? Co to kurva je?

Dnes už Grammy neznamenají nic. Máte jednu metalovou kategorii a jednu rockovou kategorii, v níž vyhrávají kapely jako Fun. Na jaké planetě jsou sakra Fun rocková kapela?"

Download, Rock Am Ring, Graspop... každý rok je to stejná písnička a nám zní pořád moc libě, protože v jejích notách hrají Slipknot už několik let první housle. Nejinak je tomu pochopitelně i letos, kdy kapelu z Iowy potvrdil jako svého headlinera snad každý relevantní metalový fesťák v Evropě. Snad tu vhozenou rukavici hodlá zvednout taky někdo u nás.

Slipknot si pro rozjezd tour cyklu ke své páté desce nemohli zvolit lepší kulisu. Domácí festival, na němž maskovaný spektákl z Iowy přivítal výkvět současné rockové scény, se stal dějištěm velkolepého zrodu "nové" devítky a díky živému vysílání mohly tyto jedinečné momenty v kariéře jedné z největších metalových kapel všech dob okamžitě obletět celý svět. Připomeňte si vybrané momenty této mimořádné události v krátkém retrospektivním videu:

Je to sotva pár dní, co na našem Facebooku vzbudilo poměrně bouřlivou reakci video (níže) z koncertu Slipknot v texaském Corpus Christi, kde během opulentního rozjezdu písně "The Devil In I" několik prvních řad obecenstva nehybně postává se svými mobilními telefony, které drží neúnavně nad hlavou i po celý zbytek skladby. Nemusíte být zrovna velký myslitel, aby vám došlo, že toto chování kapely příliš v lásce nemají a nejinak je na tom i Corey Taylor:

"Mám rád Twitter, protože mi připadá, že je na něm mnohem menší tlak než na Facebooku. Vlastně ani svůj Facebook nespravuju - dělá to za mě někdo jiný, kdo jenom přepisuje to, co píšu na svůj Twitter. Ale Twitter mě baví, protože je tam pouze 140 znaků a je vcelku jednoduché se z něj dostat pryč. Navíc tam většina lidí jenom retweetuje a není tam moc nového obsahu, takže tam nemusím sedět celý den jako ti ostatní zombíci.

Strašně moc lidí má dnes přilepený telefon na obličeji, takže se bavím, když vidím, jak někdo takový na ulici zakopne. Ukazuju na něj a směju se z plných plic, jsem fakt brutální, hlasitý, hodně ukazuju a chci, aby toho člověka každý viděl. Miluju to. Je to velká zábava. Nečumte do telefonu a dávejte pozor, co se kolem vás děje.

Občas se to stává i na našich koncertech. Ale ne tak moc, případně jenom v zadních řadách, protože jakmile někoho vidím čumět do telefonu, okamžitě po něm házím flašku s vodou. Jednou byla na našem koncertě taková holka, a ťed ji nechci rozhodně urážet, protože to byla fanynka, ale ona si fakt zahrávala. Tak jsem směrem k ní postupně vyházel čtyři láhve s vodou a muselo jí to zničit telefon. Byla pak strašně naštvaná, ale já jen krčil rameny a říkal 'Hele, tohle je koncert, takže dávej pozor, nebo sem vůbec nechoď'. Takže jo, už to tolik nevídám, protože jsem dal jasně najevo, že pokud jdete na náš koncert natáčet, můžete přijít o zařízení.

Jdete na koncert proto, abyste si to celé natočili? To jako myslíte vážně? Vypadněte! Lidi se potřebují odpojit a uvědomit si, že tímhle stylem přicházejí o své životy. Je to smutné. Možná zním jako starý fotr, ale je mi to jedno. Tak to prostě je."

Alespoň si to myslí redakce severoamerického magazínu Revolver, která v aktuálním vydání svého časopisu sestavila žebříček dvaceti nejlepších metalových desek tohoto roku. Slipknot uzmuli první místo před jmény jako Mastodon, Machine Head nebo Judas Priest. Kompletní dvacítku vybraných nahrávek najdete zde:

01 – Slipknot – “.5: The Gray Chapter“
02 – At The Gates – “At War With Reality“
03 – Of Mice & Men – “Restoring Force“
04 – Linkin Park – “The Hunting Party“
05 – Motionless In White – “Reincarnate“
06 – Behemoth – “The Satanist“
07 – Mastodon – “Once More ‘Round The Sun“
08 – Judas Priest – “Redeemer Of Souls“
09 – Machine Head – “Bloodstone & Diamonds“
10 – Every Time I Die – “From Parts Unknown“
11 – Godflesh – “A World Lit Only By Fire“
12 – The Pretty Reckless – “Going To Hell“
13 – Killer Be Killed – “Killer Be Killed“
14 – ††† (Crosses) – “†††“
15 – Black Label Society – “Catacombs Of The Black Vatican“
16 – Black Veil Brides – “Black Veil Brides“
17 – Body Count – “Manslaughter“
18 – Suicide Silence – “You Can’t Stop Me“
19 – Godsmack – “1000hp“
20 – Triptykon – “Melana Chasmata“

Francouzský Hellfest je každoroční zárukou natřískané sestavy vystupujících, z níž musí instantně zvlhnout textil každému milovníkovi tvrdého rocku a metalu. Nejinak je tomu i letos, kdy masivní peloton hudebníků vedou kupředu stálice Slipknot, Scorpions a Faith No More. V našich končinách by přitom podobný festival mohl najít svého headlinera v kterékoliv z kapel na (minimálně) prvních třech řádcích přiloženého plakátu. Inu, jiný kraj...