Jsou Spojené státy připraveny na druhé kolo? Nic jiného jim asi nezbývá, jelikož Slipknot hodlají na přelomu dubna a května tohoto roku navázat na fenomenální úspěchy Prepare For Hell Tour další krátkou sérií koncertů po své domovině. Společnost jim tentokrát budou dělat ostřílení zaříkávači circle pitů z Hatebreed. Seznam koncertů vypadá takto:

29. dubna - Pensacola, FL - Pensacola Bay Center
30. dubna - New Orleans, LA - Champions Square-Superdome
2. května - Pelham, AL - Oak Mountain Amphitheatre
5. května - Knoxville, TN - Knoxville Coliseum
8. května - Bloomington, IL - US Cellular Coliseum
10. května - Cedar Rapids, IA - US Cellular Center
12. května - Erie, PA - Erie Insurance Arena
13. května - Scranton, PA - The Pavilion at Montage Mountain
16. května - Grand Rapids, MI - Van Andel Arena

Aneb další z řady skvělých momentů Prepare For Hell Tour, který jenom dokládá, v jak pohodovém rozpoložení se aktuálně Slipknot i Korn nacházejí. Jonathan Davis na oslavu svých 44. narozenin, k níž došlo přímo na pódiu včerejšího koncertu v Glasgow, asi jen tak nezapomene:

Přes tragická úmrtí a hořké odchody se Slipknot vyškrábali zpět na vrchol, aby mohli aktuálně bombardovat Velkou Británii v rámci vyprodaného Prepare For Hell Tour s Korn. Byla to šestiletka, která by drtivou většinu kapel položila na lopatky. S výjimečnou deskou a koncertním tour v zádech jsou ale Slipknot opravdoví jako nikdy předtím. A tajemství úspěchu? O tom v rozhovoru pro list The Guardian krátce promluvil Corey Taylor:


"Nikoho nepřekvapuje náš úspěch víc než nás samotné, věřte mi. Pokud byste se pokusili cokoliv z toho všeho předpovídat, lidi by se vám smáli. Ostatní se nás snaží neustále zametat do kouta a nedávat nám žádný prostor, protože děsíme zbytek hudebního průmyslu. Děláme si, co chceme, a říkáme si, co chceme. Pokud tomu snad někdo nerozumí... je to válka umění a my v ní pokaždé vítězíme. Ani nevím, co je důvodem, ale asi jde o to, že si vždy stojíme za svým a jsme maximálně skuteční."

Kdo čekal veletoče v setlistu a masivní úpravy show, asi bude mírně zklamán, Slipknot ale jednoduše zkopírovali a přenesli svůj spektákl na starý kontinent, který se tak dočkává totožné porce materiálu, jímž maskáči na podzim válcovali Spojené státy. Prvním pánem na holení byl včera irský Dublinu, kam Slipknot zavítali po dlouhých deseti letech (tak už si sakra přestaňte stěžovat!) a vysekli následující porci klasiky:

1. XIX
2. Sarcastrophe
3. The Heretic Anthem
4. My Plague
5. The Devil in I
6. Psychosocial
7. The Negative One
8. Three Nil
9. Eyeless
10. Vermilion
11. Before I Forget
12. Duality
13. Wait and Bleed
14. Spit It Out
15. Custer
16. 742617000027
17. (sic)
18. People = Shit
19. Surfacing

XIX + Sarcastrophe:



The Devil In I + Psychosocial:



Wait And Bleed + Spit It Out:

Joey Jordison setrval v roli hudebního vyděděnce a poustevníka něco málo přes rok. Pak si řekl dost, z čehož plynuly tři pravděpodobné scénáře:

a) zabojuje o post ve Slipknot
b) obnoví Murderdolls
c) bude pokračovat v projektu Scar The Martyr

A jelikož Scar The Martyr včera na svém Facebookovém profilu zveřejnili sérii fotografií ze studia, víme, že se rychlonohý bubeník rozhodl pro variantu cé. Scar The Martyr tedy s největší pravděpodobností pracují na své druhé řadovce, kterou pěveckým výkonem definitivně neopatří zpěvák Henry Derek Bonner - touto dobou již působivší ve své nové kapele Thrown Into Exile. Jméno náhradníka ani žádné další detaily v tuto chvíli nejsou známy.

Jak známo, s jídlem roste chuť, a fanoušci maskované enigmy tak musejí po hostině ".5: The Gray Chapter" doslova slintat blahem. Kdy se ale dočkáme šesté studiovky Slipknot? Corey Taylor v aktuálním rozhovoru pro list The Irish Times potvrdil, že jeho kapela by jen velmi nerada opakovala šestiletou pauzu, která odděluje její poslední dvě desky:

"Právě se o tom bavíme. Nechceme ale okamžitě běžet do studia a tam nahrát něco, co nedává smysl. Když jsme teď vypověděli náš příběh, rozhodně myslíme na pokračování. Čas ukáže.

Máme ve zvyku neúnavně koncertovat, což s naším pojetím show není úplně snadné. Až dokončíme turné k aktuální desce, možná budeme potřebovat čas mimo, dobít zase baterky, ale to zatím není jisté.

Tohle album dokázalo, že nám nikdy nechybí hudební invence. Dokázali jsme si, že na to pořád máme a umíme dělat muziku, jakou chceme."

Nový rok, staré pořádky - alespoň v redakci magazínu Kerrang! se tímto heslem řídí určitě beze zbytku. Z rohu se tak na nás i v roce 2015 směje Gerard Way, který na obálce tohoto magazínu absentoval naposledy v době, kdy jsme všichni tahali kačery, a na evropskou část Prepare For Hell Tour láká kompletní devítka s Donem Coreylonem v čele (levé myšítko na obrázek pro zvětšení):

Ok, ok, netřeba snad už víckrát opakovat, že pokud chcete někomu poklonkovat za kvality nové desky Slipknot, měli byste urychleně začít se stalkingem Jamese Roota, který své pracovní nasazení rozebral v interview s magazínem Total Guitar:

"Píšu pořád, možná trochu víc než ostatní v kapele. Na turné to pro mě má terapeutický účinek, protože se tam nemůžu věnovat svým koníčkům. U nás je ale dost kohoutů na jednom smetišti, takže bylo dříve vcelku obtížné protlačit svůj materiál. Když psali Paul a Joey, museli jste si hledat své místo, a jelikož na All Hope Is Gone toho příliš neměli, dostalo se i na mé schopnosti. V případě nové desky se mi občas dokonce zdá, že jsem to napsal celé sám. Proto jsem v listopadu 2013 všeho nechal a pořádně se do toho pustil, abychom to konečně mohli odpálit."

Jim byl velmi nespokojen s produkcí "All Hope Is Gone", proto si pochvaluje návrat Grega Fidelmana, který s kapelou spolupracoval už na desce Vol.3:

"Greg Fidelman nám dělal na Subliminal Verses zvukového inženýra a ta deska byla z naší strany nesmírně týmovou záležitostí. Greg chce, aby měl každý svůj názor a prostor k jeho vyjádření. Zná naši dynamiku a na Subliminal Verses úzce spolupracoval s Paulem, takže má představu, co by Paul tentokrát přinesl do hry. Podobnou schopnost má snad jenom Ross Robinson, o němž jsme uvažovali, ale nakonec jsme se mu s konkrétní nabídkou neozvali. Za ty roky se přece jenom mnohé změnilo."

Jim nahrál také velkou část baskytarových partů:

"Basu jsem nahrál na šesti nebo sedmi písních, už ani přesně nevím, musel bych se zeptat basáka, který nahrál zbytek. Na desce se nacházejí některé linky, jež vznikaly u mě doma v garáži, protože měly nezaměnitelnou atmosféru a ve studiu ji nešlo napodobit. V Goodbye hraje zase na basu Corey, protože jsme použili kompletní basovou linku z jeho demoverze. Byl jsem připraven to nahrát všechno sám, na druhou stranu mi to nedělalo příliš radost. Ostatní členové a - alespoň dle našeho managementu - i naši fanoušci chtěli na tom místě vidět někoho nového. Navíc jsem měl už tak dost práce - složit, nahrát a aranžovat kompletní kytarové party, to není jen tak."