Přiznávám, že nejsem žádným zarytým příznivcem Vánoc a pod oním magickým slůvkem si představím akorát volno ve škole, nepřiměřené obžerství a komunistické pohádky na Nově (oldies but goldies, známe to) - zvyky se však mají dodržovat a kdy je lepší příležitost, obdarovat pár našich věrných čtenářů, než právě o Vánocích?

Modří (nemám na mysli žádnou politickou stranu) už vědí, kam tím mířím - ano, i letos se dočkáte vánoční soutěže s hromadou dárků pro všechny, kteří k nám občas zavítají, občas něco stáhnou, občas něco okomentují a prostě na nás nedají po celý rok dopustit. Soutěž proběhne ve dnech 15. až 22. prosince, takže nezapomeňte naštelovat budíky a připravte se na pořádnou zimní jízdu! :)

Akademici mají SlipKnoT zjevně rádi a na cenu Grammy je zatím nominovali pokaždé, když k tomu byla alespoň malá příležitost. Ze všech těch nominací sice vzešlo zatím pouze jedno vítězství, o tom, že si to song "Before I Forget" plně zasloužil, však nemůže být nejmenších pochyb. Tentokrát SlipKnoT nastupují s vlajkovou lodí své nové desky - pulzující mašinou "Psychosocial" - a konkurence rozhodně nevypadá neporazitelně. Nejubilejní (v USA však jubileum udělají naprosto ze všeho) 51. předávání cen Grammy proběhne 8. února 2009 již klasicky v Staples Center, Los Angeles.

Nominace v kategorii "Best Metal Performance" je následující:

Dragonforce - "Heroes Of Our Time"
Judas Priest - "Nostradamus"
Metallica - "My Apocalypse"
Ministry - "Under My Thumb"
SLIPKNOT - "Psychosocial"

Největší britský rockový magazín, týdeník Kerrang!, si znovu vyšlápnul na maskovanou devítku z Iowy, z čehož vzešlo zajímavé povídání o jejich právě probíhajícím britském turné a také velmi pohledná obálka:

Německá MTV se rozhodla, že letošní Vánoce věnuje ryze vánoční kapele SlipKnoT, a tak s vybranými členy natočila sérii reklamních znělek, které budete na MTV moci vídat po dobu vánočních svátků. Mlýnek na maso, pyrotechnické efekty a basseballová pálka - toť Vánoce podle gusta SlipKnoT. Jendnotlivé spoty můžete sledovat zde:


Achtung pro všechny, kteří mi posílali nějaký materiál na mail - další várku vašich úlovků a postřehů zveřejním až zítra! Pokud mi někdo vynadá, že jsem dnes jeho práci nezveřejnil, bude mu mou osobou vynadáno ještě mnohem hůř! ;)

Server Scythes-Of-Bodom.com pořídil interview se zpěvákem kapely Children of Bodom, Alexi Laihem. Krátká část rozhovoru se týká i SlipKnoT:

Scythes Of Bodom: V roce 2008 - ok, možná i v několika předchozích letech - to vypadá, že dokážete koncertovat s kapelou jako SlipKnoT. V roce 2000 jsi jednou řekl, že nemáš rád tenhle nu-metal, ale v té době jsi je vlastně ještě ani neznal. Dnes je máš rád a jsi s nimi i na turné.

Alexi: Jo, je to pravda. V minulosti jsem něco takového řekl, ale v té době jsem od nich neznal ani jeden song, takže jsem jenom řekl, že asi zní jako Limp Bizkit a další podobný odpad, nicméně potom jsem si je poslechl a opravdu mě to dostalo. Byl to ten nejagresivnější materiál, který jsem kdy slyšel - ok, to zas možná ne, ale za několik posledních let určitě ano. Když se na ně díváš na pódiu, jak předvádějí svou show, cítíš tu sílu, kterou při tom vytvářejí. Nové album je toho taky plné. Jsou prostě skvělí.

Uživatel s přezdívkou JUREC SK mi poslal několik vypečených fotek z Joeyho autogramiády před koncertem SlipKnoT ve Vídni, který proběhl 28. listopadu. Fotky najdete v naší M-L Galerii (klik na fotku pro přesun do galerie):



29.11.2008 vystoupila devítka maskáčů v Mnichově, kde zahrála před zhruba desetitisíci-hlavým davem, jehož součástí byl i Pavel Zemek, který zde pořídil pořádnou sadu zajímavých fotek. Fotky můžete stahovat zde (velikost cca 120 MB)!

Komu nestačil report první, může se začíst znovu - tentokrát trochu podrobněji a s přiloženým setlistem. Autorem tohoto reportu je uživatel s nickem Robinson, kterému tímto děkuji. Jedeme tedy do Vídně:

"Iowská mašinéria znova v Európe a znova s ignoráciou Slovenska a Česka. Najbližšou zastávkou sa tak stáva opäť Viedeň s ktorou som ešte žiadnu koncertnú skúsenosť nemal.

Dostať sa k Standhalle kde sa mal koncert uskutočniť nebol žiadny problém vďaka dobrým spojom. Pred koncertom sme sa rozhodli navštíviť obchod Drumhouse v ktorom sa mala konať autogramiáda Joeyho Jordisona. Pred obchodom sa zišlo niečo okolo 100 maggots ktorý boli nedočkavý na stretnutie s ním. To sa aj uskutočnilo hoci každý mal pravo len na jeden podpis a fotky s ním neboli možné. Myslím že väčšina bola aj tak spokojná možnosť podania ruky zo svojim obľúbeným hudobníkom (pre niektorých možno aj idolom) nebýva každý deň.

Po autogramiáde sme sa znova presunuli k hale ktorá sa pomaly ale isto plnila. Koncert sa začal priam na minutú presne a tak úderom siedmej hodiny vybehli na pódium Fíni Children of Bodom. CoB ma niekedy celkom bavili ich staršia tvorba je kvalitná, postupne však môj záujem o túto kapelu opadol a nový album považujem za veľmi slabý. Preto som od nich ani moc neočakával a čo sa mi aj potvrdilo, tak oprávnené. Kapela si bez života hoblovala svoju zmes power/death metalu. Ich set ma vyslovene nudil, zvuk tiež nebol zrovná ideálny. Našťastie kapela sa po piatich songoch lúči a odchádza do zákulisia.

Na rad prichádzajú Machine Head a hneď prichádza obrat. Kapela ktorá si v minulosti prešla mnohými problémami a v jednu chvíľu to nakoniec vyzeralo na rozpad sa odrazila od dna a minulý rok vydali svoj vrcholový album The Blackening s ktorého aj najviac čerpala. Do pohybu sa dalo aj publikum ktoré Rob Flynn neustále hecoval a vyzýval ho k vytvoreniu circle pitu. Zvuk znova nebol idealny, hlavne pri vyšších tónoch to dosť škrípalo a na začiatku koncertu sa Rob dosť strácal v melodických častiach ktoré zneli trochu falošne. Machine Head hrali s nasadením a chuťou, bolo vidieť že koncert si naozaj užívajú. Po 7 songoch sa rozlúčia s publikom aby vypratali pódium pre hlavné hviezdy večera.

Setlist Machine Head:

01. Clenching The Fist Of Dissent
02. Imperium
03. Beautiful Mourning
04. Aesthetics Of Hate
05. Old
06. Halo
07. Davidian

Po prestavbe podia a krátkom intre to prišlo, cirkus Iowa, maskovaná deviatka alebo jednoducho Slipknot. Skupina nenechala nič na náhodu a hned od začiatku pumpovala do publika čo sa len dalo. Aj ked turne sa nieslo v znamení podpory k novinke "All Hope Is Gone" paradoxne s tohto albumu zaznelo najmenej skladieb (Dead Memories a Psychosocial). Dôraz bol kladený hlavne na prvé dva albumy. Zo Slipknotu cítiť počas celej ich kariéry určitú dávku pozérstva (hlavne pri rôznych vyhláseniach), naživo im to aj vďaka tomu šľape neskutočne dobre. Však ide hlavne o poriadnu show a tú Slipknot ukázali. Nechýbali ani ich klasické prvky ako hydraulické bicie a perkusie. Sid ukazal že je nezmar a ani barle mu nezabránili aby sa vybral na malú návštevu medzi ľudí či aby jednou rukou visel na vysunutých perkusiach.

Zvuk bol konečne perfektný, všetky nástroje boli vyvážené a ani mlátenie do sudov nezaniklo. Čo ma celkom prekvapilo bol Corey Taylor ktorý sa konečne naučil spievať čisto nielen v Stone Sour ale už aj v Slipknote. Hlavne keď to porovnám z ich živím albumom "9.0 Live" kde bol Corey neskutočne falošný je rozdiel obrovský.
Nechýbalo ani poďakovanie fanúšikom za ich dlhú podporu a Corey sa prišiel aj pochváliť prvým zlatým albumom ktorý skupina v rakúsku získala práve za posledný album.
Po skladbe Only One sa kapela odobrala do zákulisia aby sa po chvíli vrátila s posledným prídavkom. Tým boli velké hity People = Shit a (sic) a koniec. Krátka rozlúčka z ľuďmi a prisľúbenie návratu budúci rok.

Slipknot ukazali že koncertne sú vo vrcholovej forme aj napriek tomu že po poslednom albume som mal rozpačité pocity (a ešte stále mám). Slipknot pravdepodobne (ak nám teda neklamali) zavítajú do Európy znova budúci rok. Či sa objavia aj u nás je však otázne (aj keď organizátory Topfestu s nimi už začali rokovať)."

Na záver ešte setlist:

01. Surfacing
02. The Blister Exists
03. Get This
04. Before I Forget
05. Liberate
06. Disasterpiece
07. Dead Memories
08. Psychosocial
09. The Heretic Anthem
10. Prosthetics
11. Spit It Out
12. Duality
13. Only One
----
14. 515
15. People=Shit
16. (sic)

Následuje první report z koncertu SlipKnoT ve Vídni, který mi poslal uživatel s přezdívkou Luhi (některé své zážitky už popisoval v shoutboxu). Pro zachování autentičnosti jsem se rozhodl, že reporty nebudu nijak upravovat a nechám je v půdoní podobě. Zde je tedy celé povídání:

"Je asi 13:00 a vyjíždíme z našeho městečka Polná u Jihlavy směr benzínka na dálnici. Tam čekáme na ozzyho a potkana až nás naberou a vyrazíme směr Víden. Po pár zastávkách jsme konečně ve Vídni je něco kolem 17:30. Projíždíme kolem Stadthalle a vidíme nekonečnou frontu, která byla dlouhá aspon 0,5km. Zaparkováváme auto a jdeme z parkoviště k aréně. Cestou potkáváme davy fanoušků, kteří mají na sobě trička, mikiny a všechno možný co vyjadřuje Slipknot!!!!

Po dlouhém čekání se konečně dostáváme do arény a je něco kolem 19:00hod. Začínají hrát Children of Bodom, což mě nějak nerozptyluje a tak končíme u prvního stánku s pivem. Až jsme dopili, tak jsme se rozhodli, že pudem do vnitř. Vydíme poslední 2 songy.

Kolem 19:50 začínají hrát Machine Head na ně se už díváme. Pekně to rozjeli kluci. A kolem 21:15 už konečně nastupují Slipknot!!!! Začíná intro před prvním songem, celá hala bouří a vyvoláva Slipknot Slipknot. První song je Surfacing a Corey klasicky všechny vyfakuje.

Potom následuje song The Blister exists a po něm další a další hytovky. Až nakonec přestanou Slipknoti hrát, tak si někteří lidi mysleli, že už je konec. Někteří už byli skoro venku před arénou, když najednou začalo hrát intro z alba Iowa, jak to všichni slyšeli, přiběhli zpátky a začali znova pařit. Začal se hrát song People=Shit. Po něm následoval poslední song večera Sic.

Joey vyjel na bubnech a všichni to tam rozjeli. U těchto dvou posledních songů mi přišlo, jako by nás Slipknoti chtěli zabít. Po skončení se Corey uklonil a odešel, jako skoro všichni. Zůstal tam akorát Shawn, Sid a pak přiběhl i Joey a rozhazovali paličky od bubnů.

Největší radost jsem měl, když mě Corey vyfakoval a ukázal na mě, že mě podřízne (i když jsem byl na tribuně) fakoval mě, protože čuměl na mě a já ukázal na sebe, jestli je to na mě a on zakejval hlavou. Tak jsem ho taky vyfakoval a zařval jsem Czech republic otevíral jsem hodně hubu, aby mohl odezírat. Když jsem to dořval, tak zase zakejval hlavou a už rozjeli další song. Byl to můj největší zážitek, možná proto, že jsem byl na nich poprvé. Příští rok, jestli nebudou u nás, tak zase pojedu někam za něma. Čus Luhi z Polné u Jihlavy."