Opiumofthepeople.net: Jak už jsem informoval dříve, Joey Jordison se stal hlavní tváří červencového vydání magazínu Terrorizer. Nyní k nám konečně doputovalo i několik útržků z exkluzivního rozhovoru, který legendární bubeník časopisu poskytl:

Terrorizer: Jelikož pocházíš z Iowy, skandinávský black metal (Joeyho oblíbený hudební styl pozn. C(8)) pro tebe musel být dost exotický.

Joey Jordison: Jasně, promluvilo to ke mně už jenom kvůli tomu, že Skandinávie, to je obrovský kus přírody, tedy něco jako má domovina - velmi izolovaná a vylidněná. Duch Slipknot je navíc hodně temný, což máme docela společné s black metalovými kapelami.

Terrorizer: V souvislosti s další deskou Slipknot jsi prohlásil, že máš "kurevskou nasranost a jed ve svých žílách". Co tě k tomu vede?

Joey Jordison: Už to pro mě není jenom o hudbě. Je to o tom, abych do té desky vložil srdce a ukázal lidem, co skutečně jsem. Když je teď Paul pryč, bude to určitě ta nejtemnější deska, kterou jsem kdy udělal. Nebude to pěkné, a pokud to nevyjde podle mých představ, zabiju tím tuhle kapelu.

Corey Taylor (Slipknot, Stone Sour), Scott Ian (Anthrax), Dave Lombardo (Slayer), Dave Navarro (Jane’s Addiction) a John 5 (Rob Zombie) - to jsou jen některá z jmen, jež 30. listopadu společně vystoupí v Los Angeles, aby svým umem a věhlasem podpořila charitativní organizaci Drop In The Bucket, která se stará o budování studen a hygienických zařízení ve školách Subsaharské Afriky. Plakát k akci si můžete prohlédnout tady:

Corey Taylor se svou pojízdnou továrnou akustické muziky, filozofických úvah a improvizovaných hereckých etýd všeho druhu objíždí v rámci "An Evening With Corey Taylor" tour i nadále jednotlivé štace Spojených států amerických a snaží se tak zabavit sám sebe i fanoušky před plánovaným comebackem jeho dvou hlavních projektů. Níže můžete zhlédnout sérii zajímavých videí z koncertu v Minnesotě, kde Taylor zahrál 22. listopadu:

Spit It Out:


Corey o problémech s "Purity":


Corey o zranění Clowna:


Corey o svém Halloweenském převleku:

Shawn Crahan na svém Facebookovém profilu postupně zveřejňujě dosud neviděné "meet and greet" fotky, které vznikaly během severoamerické části "All Hope Is Gone World Tour" v roce 2009. Rád bych k tomu dodal i něco třeskutě vtipného, ale v tomto případě to snad ani není potřeba.

I když - někteří by mohli popřemýšlet nad tím, jestli je rozumné navštěvovat metalové koncerty v oblečení, jež na sobě měli i den předtím v kulturáku na koncertě Standy Hložka aneb najdětě na fotce jedno místo, které tak úplně neštimuje se zbytkem:


R.Y.T.M.O. - ten má úplně v p*či všetko!
Všechny Shawnovy galerky pohromadě najdete zde!

Casting na post reportérky v brazilské televizi zřejmě vypadá tak, že se pánové z produkce vydají na slavnou pláž Copacabana a vyberou tam dívku s nejvyšším masturbačním faktorem, kterou následně vyšlou před objektiv kamery a radují se z toho, jak jim roste pod tíhou slintajících čumilů sledovanost. Že je daná slečna tak trochu na štíru s angličtinou a skládá podivné jazykové útvary typu "Do you think do sometimes I'm afraid with you", načež zmatený Joey Jordison nemůže odpovědět jinak než "OK", to už nikoho nezajímá. Ale co, pořád lepší, než koukat na perfektně spíkující šeredu. Možná by si z toho mohly vzít příklad i české televize, i když třeba taková TV Hovna na novinářskou aprobaci také příliš nehledí.

Informačně prázdný, zato pánskému oku lahodící rozhovor, k němuž došlo po skončení koncertu Slipknot na festivalu Rock In Rio, sledujte zde:

A jedeme dál - už potřetí vyrážíme na posvátnou půdu oxfordské univerzity, kde Corey Taylor v třetí části své přednášky hovoří necelých dvacet minut například o svém pohnutém dětství, začátcích ve Slipknot, nejhorší písni, kterou kdy složil a naopak o té, jež má v jeho srdci speciální místo. Třetí part tohoto velmi zajímavého povídání můžete streamovat níže, předchozí části pak najdete zde a tady:

Corey Taylor to na svém sólovém turné opět rozjíždí ve velkém stylu a nejnověji si bez servítek podal světoznámého hudebního producenta Ricka Rubina, jenž za posledních pětadvacet let spolupracoval snad s polovinou hudebního průmyslu a do svého portfolia může zařadit i produkční práce na desce "Vol. 3 (The Subliminal Verses)" od Slipknot.

Corey se svým negativním postojem k výkonu Rubina na třetí řadovce maskované enigmy netajil už v minulosti, kdy několikrát zmínil, že slavného producenta vlastně vůbec nezná (více v naší sekci Producenti). To byl však pouhý odvárek toho, jak Rubina sjezdil na svém aktuálním tour. Na otázku, jaká pro něj byla spolupráce s Rickem Rubinem, totiž odpověděl následující:


"To je nebezpečná, nebezpečná otázka... Jsou lidé, kteří by byli rádi, kdybych byl politicky korektní a kráčel kolem toho po špičkách, což by znamenalo, že bych řek něco jako "Víte, spolupracovat s Rickem Rubinem, to byla velmi obohacující zkušenost. Je to opravdu velká kapacita..." Já vám ale řeknu zkurvenou pravdu. Rick Rubin se ukázal asi na 45 minut týdně. Ano, objevil se na 45 minut, během kterých si lehnul na gauč a nechal si před obličej donést mikrofon, aby se nemusel ani hnout. Přísahám Bohu. Pak jen zahlásil 'Přehrajte mi to' a náš technik mu to přehrál. Během toho měl na sobě pořád sluneční brýle, přitom v té místnosti byla totální tma, takže vypadal jako blbec. Pak si začal hladit tu svou obrovskou bradku a snažil se z ní dostat tolik jídla, kolik jen šlo. Zase zahlásil 'Přehrajte mi to', a pak hned 'Stop! Přehrajte to znova'.

Na všechno měl asistenta, který měřil asi dva metry a měl tu nemoc, kdy vám na těle nerostou žádné chlupy, takže byl totálně plešatý a vypadal tak trochu jako neurotický bratranec Mr.Propera. Ale on v podstatě řídil celý Rubinův život - dělal místo něj úplně všechno. Zhruba v polovině těch 45 minut, které nám byly přiděleny, najednou donesl talíř plný nějakých sraček. Soudím, že to mělo být asi nějaké jídlo. Mělo to modro-zelenou barvu a páchlo to, jako byste se ponořili do záchodu. A on to všechno snědl, jak nejrychleji mohl, přitom půlka toho jídla skončila všude možně po jeho těle. Když se snažíte pracovat, je fakt super se na něco takového koukat... Řeknu to asi takhle: Respektuju to, co Rick Rubin udělal. Respektuju všechnu tu práci, kterou musel vykonat, aby se dostal tam, kde dnes je. Ale... je tu obrovské ale... je to "ale" o velikosti zadku J.Lo. Řeknu toto: Rick Rubin současnosti je malým, maličkým stínem toho, kým kdysi býval. Je přeceněný, přeplacený a nebudu s ním spolupracovat do konce mého zkurveného života."

Frederick Jay "Rick" Rubin byl mezitím potvrzen jako producent comebackové desky Black Sabbath, kteří v příštím roce vydají nový materiál po neskutečných třiatřiceti letech!

Pozice webmastera Slipknot fanstránky, to není jen nějaká stupidní nálepka. Je to poslání, které mnohdy žádá i těžko uvěřitelné kousky, jejichž konáním se člověk dostává na hranu zákona. Přesně tímto jsem si musel v posledních dnech na vlastní kůži projít a nyní vám hodlám vyprávět svůj příběh plný dobrodružství, adrenalinu a kamufláže. Má výprava se odehrává na následující časové přímce:

Sobota 19. listopadu 16:54 - Navštěvuji supermarket Tesco, kde bych obyčejně zamířil asi rovnou k regálu s krabicovým vínem. V ten den mne ale instinkt psavce táhne k oddělení s tiskovinami.

Sobota 19. listopadu 16:56 - A co nevidím, na jedné z polic leží magazín Spark, který sice na své hierarchii měsíčníků řadím zhruba vedle televizního programu, ale tentokrát z něj cítím planout výrazně pozitivní energii!

Sobota 19. listopadu 16:57 - Má intuice skutečně boduje a hned třetí strana nabízí kratičký článek o Stone Sour! Celý nedočkavý vytahuji z kapsy mobilní telefon, rozhodnut zvěčnit tento mimořádný moment, ale zhruba třicetikilový člen security vypadá v ten den mimořádně ostražitě. Odcházím tedy pro víno a zbytek dne mizí v propadlišti dějin.

---------------- bolí mě hlava ------------------

Neděle 20. listopadu 17:30 - Potkávám před Tescem partu houmlesáků, kteří očividně vyznávají stejný ročník vína jako já.

Neděle 20. listopadu 17:33 - Pro dnešní tajnou akci jsem nasadil neutrální barvy, abych splynul s davem. Modrá čepka, zelená bunda a černé kalhoty. Vypadám jako úchyl, ale pro můj úlovek hodlám vytrpět všechno.

Neděle 20. listopadu 17:36 - Ve slevě jsou dnes housky a hřbitovní svíčky. Pro důchodce očividně dokonalá kombinace, a tak se v obchodě nedá ani hnout. Můj oblíbený rachitický člen ochranky mezitím hází lascivní očka po prodavačce, jíž je z toho očividně na blití. Teď, nebo nikdy...

Neděle 20. listopadu 17:37 - Vytahuji z kapsy telefon a pořizuji následující vysokokvalitní snímky:



Neděle 20. listopadu 17:40 - Úlovky pořízeny, pro sichr házím do košíku dva lahváče a přesunuji se k pokladně - vypadá to, že si ale chvíli počkám, cikánská žena přede mnou si doma nechala peněženku.

Neděle 20. listopadu 17:41 - V košíku má asi 15 kilo masa. To zas bude celé sídliště páchnout ovarem.

Neděle 20. listopadu 18:27 - Uvažuji o změně pokladny.

Neděle 20. listopadu 18:30 - Tady to bude ještě na dlouho.

Neděle 20. listopadu 18:47 - Přichází přehnaně aktivní prodavačka, která se mne snaží přemluvit k využití samoobslužné pokladny. Na mé zdráhavé odpovědi reaguje stupidním úsměvem a slovy "Však vás to neukousne".

Neděle 20. listopadu 18:55 - Učím se pracovat s Tesco pokladnu. Zkušení důchodci se nad tím dobře baví a užívají si, že alespoň jeden technický vynález umí kromě protézy obsluhovat rychleji než já.

Neděle 20. listopadu 19:05 - NENÁVIDÍM TESCO!!! Tohle bylo naposled!