"Iowa" si zachovala svůj tah na branku a koňskou dávku brutality očividně i po deseti letech od svého vydání, a i když její letošní re-edice prakticky postrádala jakékoliv hudební novinky, dostává se až překvapivě často do žebříčků nejlepších metalových desek tohoto roku! Na jednu stranu to pouze potvrzuje status nezpochybnitelného etalonu žánru, na stranu druhou tento fakt vyvolává otázky směřující ke stavu současné hudební produkce, kterou bohužel či bohudík válcuje deset let staré album. Naposledy re-edici "Iowy" zařadil do svého žebříčku hudební server ARTISTdirect.com, jenž nezapomněl ani na eponymní debut Sida Wilsona, který bohužel slyšeli zhruba tři lidi na této planetě. A není to naše vina. Kompletní výsledky tady:

Five Finger Death Punch — American Capitalist
Korn — The Path of Totality
Metallica — Beyond Magnetic
Staind — Staind
Puscifer — Conditions of My Parole
Hyro Da Hero — Birth, School, Work, Death
Lil Wayne — Tha Carter IV
Slipknot – Iowa: 10th Anniversary Edition
Jane's Addiction — The Great Escape Artist
Machine Head — Unto the Locust
Hollywood Undead — American Tragedy
Lou Reed & Metallica — Lulu
Red Hot Chili Peppers — I'm with You
Chickenfoot — Chickenfoot III
DevilDriver — Beast
Sid Wilson — Sid
Seether — Holding Onto Strings Better Left to Fray
Aaron Lewis — Town Line EP
Gary Clark, Jr. — The Bright Lights EP
Data Romance — Data Romance EP
Jessie and the Toy Boys – Show Me Your Tan Lines EP

Corey Taylor sice na svá bedra navalil vlnu mediálního zájmu tím, že slavného producenta Ricka Rubina (ne)přímo nazval líným a přeceňovaným, nyní ale podle všeho trochu otočil, alespoň v souvislosti s novou deskou legendárních Black Sabbath, kterou bude právě Rubin produkovat. Corey k této spolupráci řekl pro server Loudwire.com následující:


"Tohle je podle mě zrovna jeden z případů, kdy je Rubin ideální. Uklidí se jim z cesty a nechá je, aby se tomu dostali pod kůži. Jenom doufám, že to nahrají dobře. Doufám, že udělají něco správného, a ne něco, čím si budou chtít jen vydělat. Ale za účasti Geezera, Tonyho, Billa a Ozzyho - podle mě to bude fantastické. Těším se na riffový festival!"

Britská pobočka labelu Roadrunner Records zkontaktovala Coreyho Taylora, který měl za úkol jediné - vybrat desítku svých nejoblíbenějších desek roku 2011! Dle očekávání nebyly pro Coreyho vkus jednotlivé hudební žánry žádnou překážkou, a tak konečný žebříček není prost několika poněkud nečekaných jmen. Výslednou top desítku můžete lustrovat zde:

21 - Adele
The People's Key - Bright Eyes
Give The Drummer Some - Travis Barker
Sonic Mass - Amebix
The Hunter - Mastodon
Worship Music - Anthrax
Bad As Me - Tom Waits
Unto The Locust - Machine Head
Undun - The Roots
Wasting Light - Foo Fighters

Fenomenální turné si žádá fenomenální zakončení, čehož se beze zbytku držel také Corey Taylor, který na závěrečnou show svého "An Evening With Corey Taylor" tour pozval hosta z nejváženějších - svého parťáka ze Slipknot a Stone Sour, Jamese Roota! Dvojice muzikantů následně vystřihla písně "Snuff" a "Vermilion Pt.2", přičemž v případě druhé jmenované skladby šlo o její historický live debut! Videa z poslední Coreyho sólové show můžete sledovat zde:

"Vermilion Pt.2":



"Snuff":

Příležitostná herečka a profesionální feťačka Lindsay Lohan zřejmě už nemá z čeho platit injekce heroinu, a tak sohlasila s nápadem starého vepře Hugha Hefnera, který jí nabídl místo na obálce lednového vydání časopisu Playboy. Výsledkem jejich společného snažení je nakonec to, že všechny nejzajímavější snímky z focení unikly na internet dávno před vydáním magazínu a Lindsay na nich navíc vypadá jako photoshopem vygenerovaný rádoby sexy klon Marilyn Monroe.

Tohoto faktu si povšimnul také Corey Taylor, který tak během svého již ukončeného turné slovně napadl hned tři známé osobnosti. Rozdíl je v tom, že zatímco u Ricka Rubina a Scotta Weilanda najdeme prostor k diskuzi o oprávněnosti Coreyho slov, v případě Lindsay levituje vzduchem spíš otázka, jak si někdo takový může pořád držet mediální pozornost.



Lindsay před --> Photoshop --> More Photoshop --> Lindsay po

Někdo jásá, někdo smutní, někomu je to úplně buřt - Coreyho turné buď jak buď dospělo do svého finiše, a tak to vypadá, že naše novinkové zpravodajství už nebude výhradně pod krutopřísnou nadvládou filozofa a pošukance z Iowy. Ale to by tady zase zavládlo novinkové sucho, takže Coreymu tu jeho hyperaktivitu přejme. Dnes se osmička rozhovořila exkluzivně pro server SoundSpike.com!

SoundSpike: Když se podíváš zpátky na rok 2011, co vidíš?

Corey: Um, je to pěkně šílené. Byl to pro mě jeden z nejlepších roků. Samozřejmě to bylo tak trochu hořkosladké, protože jsme se vraceli na pódium bez Paula, k čemuž se navíc přidala i mrtvice Roye Mayorgy. Byl to rok vzletů a pádů. Byl to rok vrcholů a propastí. Je to něco, jako když nahráváte album. Musíte prostě doufat, že po začátečních problémech skončíte na vysoké notě. A podle všeho to vypadá, že tento rok končí na velmi příjemném místě. Doufám, že příští rok bude snad ještě lepší.

SoundSpike: Součástí tohoto skvělého roku byla také tvá přednáška studentům v Oxfordu.

Corey: To byla jedna z nejvíc nervydrásajících zkušeností v mém životě. Nebylo to tím, že bych byl snad nervózní, prostě jsem se nemohl dočkat. A určitě víte, že pokud se na něco nesmírně těšíte, můžete to zvorat ještě víc, než když jste jenom nervózní. Musel jsem se proto nejdřív trochu uklidnit a zkusit si to trochu užít - ne to jenom přežít. Nakonec to bylo super. Snažili se mě tam dostat tři roky a nejlepší na tom je, že zvou pouze lidi, o které si studenti výslovně žádají. Když mne požádali, abych tam promluvil, totálně mě to odrovnalo. Chtěl jsem se hlavně ujistit, že to stihnu ještě letos. Studenti vypadali, že si má slova berou opravdu vážně, a když jsem skončil, měl jsem ještě trochu času, tak jsem si prostě řekl 'Seru to, klidně mi můžete pokládat otázky', z čehož vlastně vzešel ten nápad pro Q&A na mých sólových show.

SoundSpike: Jaké jsou tvé plány pro příští rok?

Corey: Příští rok je v kostce o přípravách nové desky Stone Sour. Snad se dostaneme do studia už v březnu a začneme na tom pilně pracovat. Pokud jde o Slipknot, budeme koncertovat na australském Soundwave festivalu a v létě nás čeká taktéž festivalová šňůra po Spojených státech. To je zhruba celý plán. K tomu připočtěte povolání otce a práce na knize číslo dvě.

SoundSpike: Psaní první knihy pro tebe byla asi opravdová zábava.

Corey Taylor: Jo, během tvorby jsem se bavil. Celé to šlo dohromady rychleji, než jsem si původně myslel. Měl jsem radost hlavně z toho, že za a) napsal jsem si to sám a za b) lidem se to opravdu, opravdu líbilo. Bylo pro mě opravdu důležité, abych to napsal z vlastního pohledu a lidem se to po přečtení líbilo. Mám z toho skutečnou radost.

SoundSpike: Měl jsi občas přecejenom nějaké krize?

Corey Taylor: Ani ne, protože jsem se poměrně rychle naučil, že psát by se mělo pouze tehdy, pokud máte inspiraci. Když ji nemáte, je třeba to nechat napokoji. Nikdy jsem nic nedělal násilím. Jenom díky tomu jsem se tomu mohl dostat pod kůži. Bylo to díky tomu čerstvé, bylo to vzrušující, bylo to kreativní. Netrpím žádným kreativním blokem, takže to bylo ok.

Je to pár dnů, co jsem na tomto místě informoval o významném jubileu magazínu Revolver, jenž se pomalým krokem (vychází totiž co dva měsíce) došourkoval k stovce vydaných čísel, což už rozhodně stojí i za pořádnou gratuláž, kterou magazínu připravili ti nejpovolanější, tedy hvězdy rockového nebe, mezi nimiž nechyběl ani Corey Taylor:

O charitativní show 'Drop In The Bucket', jejíž kompletní výtěžek šel na konto stejnojmenné charitativní organizace, která se snaží dostat zásoby vody do vyprahlých krajin Subsaharské Afriky, jsem informoval už několikrát - pro všechny dodatečné inforace, videa a setlist tedy prolustrujte starší novinky.

Dnes k nám dorazil krátký report z této akce, během kterého Corey Taylor zpovídá některé další účastníky koncertu a společně se zamýšlejí nad tím, proč je vlastně celá tato událost tak důležitá. Video můžete sledovat zde: