Tak i největší tuzemský plátek pro vyznavače řízné muziky nakonec podlehl maskované devítce, a ta se tedy objevuje na obálce jeho posledního čísla v roce 2015. Uvnitř Sparku najdete tematické povídání a plakát, samozřejmostí je pak pidi rozlišení obálky (níže), které má zamaskovat její obligátně nevábné grafické zpracování. Avšak my moudří dobře víme, oč vám jde!

Anyway, nové číslo je na pultech všech poctivejch krámů (jako Tesco) od zítřka.

Pokud by mělo téma odchodu Joeyho Jordisona aspirovat na jedinou trofej, nejspíš by šlo o cenu pro nejohranější záležitost, o níž po dvou letech vlastně pořád nic nevíme. Jo, život je holt plnej paradoxů. Nic na tom nezmění ani následující povídání Coreyho Taylora, které ale aspoň malinko přibližuje dění v kapele po nuceném exitu oblíbené tváře Slipknot:

"Samozřejmě to bylo složité. Žádná podobně důležitá rozhodnutí nebývají zprvu jednoduchá. Když jsme se rozešli s Joeym, bylo to z nutnosti. On se rozhodl jít směrem, který jsme my ostatní nemohli akceptovat. Víc vám k tomu říct nemůžu. Když jsme se ale rozhodli jít dál bez něj, šlo o jednu z nejtěžších věcí, jakou jsme kdy museli podstoupit. Přirovnal bych to k snaze pokračovat bez Paula. Když ale překonáte těch prvních pár krůčků, je to malinko jednodušší, čímž ale vůbec neříkám, že by se vám nějak ulevilo. S novými kluky v kapele tady máme něco jako verzi 2.0, vlastně jde o druhou kapitolu kariéry Slipknot. Je to teď jiné. Na jednu stranu zažíváme více legrace než kdykoliv předtím, na tu druhou pořád cítíme tu nahořklou pachuť věcí minulých. Šlo o dva kamarády, s nimiž jsme šli do boje, s nimiž jsme stáli bok po boku, s nimiž jsme vyhrávali bitvy. Potom o jednoho přijdete a s druhým se musíte rozejít. Teď vedle sebe máme dva úžasné parťáky, kteří ale nikdy nepochopí, jak neskutečně složité bylo celé tohle vybudovat."

Že Corey Taylor nejde pro ostřejší slova daleko, dobře víme. Že si proti sobě, když na to přijde, klidně poštve i celou jednu subkulturu, aniž by ho tato skutečnost jakkoliv tankovala, víme taky. V tomhle kontextu tedy Coreyho aktuální diktát na téma "proč stojí moderní hip-hop za pytel sraček" asi nikoho nepřekvapí. Více už Corey v rozhovoru pro Living Out Loud LA:

"Nevyrůstal jsem jenom na metalu a punku, ale taky na raném hip-hopu. A to dělám dodnes, pořád poslouchám starší umělce jako Public Enemy nebo N.W.A. Moderní hip-hop je ale neskutečně vyprázdněný, absolutně bezobsažný, a proto jednotlivcům chybí jakékoliv poznávací znaky - neliší se flow, neliší se rýmy, někteří se o to ani nesnaží, prostě totální úpadek. Hodně mě to štve. Jo, pořád se najdou kvalitní rappeři, třeba Nas nebo Tech N9ne, což jsou lidi, kteří pořád mají co říct. Jinak je to ale odpad, kde jde jenom o to, kolik holek opíchali a kolik peněz vydělali. Jo, super, jenže tohle říkáte úplně všichni, takže jak asi člověk pozná, kdo je skutečně autentický?"



A to ještě Corey neviděl, do jak obludných rozměrů celá věc přerostla u nás! Sick!

Tak to vidíte, přátelé, z Maggots-Lair se oficiálně stává největší Korn fanstránka na českém internetu. A trvalo to jenom 11 let! Od společného turné se Slipknot jsou tady každopádně kucí z Bakersfieldu jako doma a já osobně s tím nemám sebemenší problém. Vždyť jsme přece jedna velká metalová rodina, jak by řekla legendární šedesátosmička. Brian "Head" Welch v rozhovoru pro Billboard přiznal, že nová deska Korn bude výrazně ovlivněna společným tour se Slipknot:

"S Munkym (kytarista James Shaffer) jsme spolu nehráli 8 let, protože jsem nebyl v kapele. Pak přišlo 'The Paradigm Shift' a okamžitě jsme si jako tandem zase sedli, bylo to úžasné. Teď jsme ale spolu delší dobu, takže jsme opět maximálně sehraní, a nová deska tak bude výrazně kytarovější, na poměry Korn až nezvykle technická. K návratu k tvrdšímu zvuku nás silně inspirovalo taky turné se Slipknot. Opět to v nás zažehlo ten plamen a připomnělo nám to, čím Korn kdysi byli."

Co se ještě předevčírem pohybovalo v rovinách spekulací, a o čem můj-váš-jejichne server referoval jako první v Česku, se nyní stává skutečností. Legendární hardcore parta Suicidal Tendencies opravdu zavítá se Slipknot do Prahy, a stává se tak první oficiálně potvrzenou předkapelou lednového koncertu. Informaci dnes uvolnila pořádající agentura Live Nation. Zatím není známo, jestli je tímto seznam vystupujících uzavřen, nebo se dočkáme dalších speciálních hostů.

Takže? Spokojenost? Dejte vědět v komentářích!

Na ten otazník se dobře podívejte, pevně si jej zafixujte a celou dobu nezapomínejte, že tam skutečně je. Stále jde totiž o pouhou spekulaci, která se může přetavit v realitu, stejně jako vyšumět do ztracena. S tímto na mysli nyní pomaloučku přejdeme k samotné novince, okay?

Pořádající agentura Live Nation dnes potvrdila jako předkapelu Slipknot pro britskou část evropského tour v roce 2016 hardcore legendu Suicidal Tendencies, která s maskovanou devítkou vystupovala už letos v USA. Co tím chci naznačit, snad netřeba říkat. Britské koncerty totiž přímo navazují na zbytek evropské štace, tedy i na show v Praze, jejíž složení nás pochopitelně velmi zajímá.

Koncerty ve Frankfurtu (6. února) a Cardiffu (8. února), kde už Suicidal budou, dělí pouhé dva dny, a jedná se tedy o ucelený koncertní cyklus bez přestávek. Jedno je jasné: Finální složení předkapel se dozvíme již brzy.

Jak by Suicidal Tendencies jako předkapela vyhovovali vám?

Stone Sour si z nepřejících hlasů, které by všechny ty covery nejradši zakázaly, zjevně nic nedělají, a tak nás už 27. listopadu čeká v pořadí druhé cover EP "Straight Outta Burbank", které zaznamená předělávky ikonických skladeb od Bad Brains, Motley Crue, Slayer, Iron Maiden a The Rolling Stones.

Posledně jmenovaná legenda je zastoupena songem "Gimme Shelter", jehož novou verzi můžete streamovat níže. Hostující Lzzy Hale z Halestorm nezklame nikdy a jako metodicky přesná pocta rockovým praotcům tahle věc funguje bezproblémově. Maličko se mi ale na jazyk dere slovíčko sterilní... a to nikdy není dobře. Stejně jako fakt, že veskrze bezkrevným dojmem na mě zatím působí celý projekt. Ale co, až uslyším Coreyho pekelné uchopení Slayer, nadělám si do textilu. Snad.

Páč k publikování novinek přistupuju i po jedenácti letech s maximální precizností (hahahah) a poctivě rešeršuju každou zprávu, vzhledem k dnešním narozeninám Micka Thomsona jsem se musel podívat, co z mých kláves padlo na adresu obrovitého kytaristy Slipknot loni. Takže: Loni jsem přál Mickovi hlavně spoustu zdravíčka, protože měl tou dobou nějaké bebí a docela ho tahle nepříjemnost limitovala v live výkonech. Mé sluníčkové vinšování bylo samozřejmě naprostým úspěchem, když Micka o pár měsíců později málem zabil vlastní brácha.

Mickovi tedy k jeho dnešním 42. narozeninám přeji, aby už nikdy nenahrál žádný pořádný riff, nesložil dokonalou píseň a nevymlátil si během shows hlavu z pantů.

Cítím, že jsem kompletně mimo i tentokrát.

Všechno nejlepší, pane Thomsone!