Roy Mayorga dlouho putoval hudebními vodami jako poutník samotář, který někde zakotvil jenom proto, aby byl o pár měsíců později zvůlí výše postaveného egomaniaka (Max Cavalera schvaluje) opět seslán zpět na dlažbu. To vše rázně utnul až rok 2006, kdy konečně našel svůj hudební domov a takřka rodinné zázemí. Roy se v rozhovoru pro The Morning Call rozpovídal o své předloňské mrtvici, která mu sice přinesla mnoho nepříjemností, zároveň ale i zjištění, že jeho bratři ve zbrani stojí vždy pevně za ním:

"Bylo to hodně nepříjemné. Nemohl jsem chodit, nemohl jsem skoro hýbat s levou polovinou mého těla. Bylo to strašné. Vlastně jsem nemohl hrát a jakkoliv se hudebně projevovat dobrých osm měsíců. Až poté přišlo zlepšení, mohl jsem vysadit léky, získat sebedůvěru, usednout opět za bicí a rovnou začít nahrávat nové album Stone Sour. Skoro po dvou letech jsem téměř v normálu, což je zázrak. Děkuji Bohu a všem šťastným hvězdám, že tu dnes můžu být. Jsem rád, že už je to za mnou a že můžu být opět se svou rodinou."

O podpoře kapely:

"Je to neuvěřitelné. Museli by o tom hovořit sami. Jsou to mí skuteční bratři, nemuseli to vůbec dělat. Většina kapel by si prostě našla jiného bubeníka, ale oni to neudělali."

O odchodu Shawna Economakiho ze Stone Sour:

"Bylo to velmi náhlé, prostě se chtěl usadit a omezit koncertování. Chtěl se věnovat více práci se zvukem a celkově nahrávacím studiím. Dokonce si teď zařizuje své vlastní nahrávací studio v Des Moines."