Maďarský server HitKit.eu pořídil rozhovor s bubeníkem Stone Sour, Royem Mayorgou, a jak už asi větříte, překlad nejdůležitějších částí si můžete přečíst níže. Kdo má rád Stone Sour, ten má určitě radost, kdo je rád nemá, ten by měl mít radost taky nebo zatrhnu novinky o SlipKnoT a to bude teprve pozdvižení (pro nevědomé, tomu se říká diktatura):

HK: Jaký je nyní status Stone Sour? Vypadá to, že Slipknot začínají být aktivní, znamená to menší prázdniny?

Roy: Jo, Stone Sour mají pauzu do konce roku 2009. Do té doby budu dělat přednášky a semináře a koncem roku pojedu na turné s Amebix. Taky vystoupím s Black Presidents na letošním Warped tour. Také mám čas na to, abych na sobě pracoval a přemýšlel nad novými hudebními nápady. Jsem z toho nadšen.

HK: "Hell & Consequences" je velmi speciální song. Co si o něm myslíš?

Roy: Pro mě velice speciální píseň. Opravu rád ji hraji živě. Byl to první song, který jsem nahrál pro novou desku, takže má v mém srdci hodně zvláštní místo. To samé cítím u všech písní, které jsem kdy nahrál jako první, mezi ty nejvíc zapamatovatelné patří kromě "Hell & Consequences" song "Eye for an Eye" z prvního alba Soulfly.

HK: "Sillyworld" a "Through Glass" jsou trochu více melodické. Jaký k nim máš vztah?

Roy: Tyhle dvě hraji opravdu rád, protože jsou velmi odlišné od toho, co dělám normálně. Umožňuje mi to, dostat se na trochu více dynamickou stranu bubnování, což je něco, co jsem s předchozími skupinami nezažil. Je to zvláštní.

HK: Speciální edice "Come What(ever) May" obsahuje šest nových písní, ty jste nahráli během nahrávání alba? Jaký je jejich příběh?

Roy: Ty písně byly nahrány během nahrávání alba. Vlastně se nedostaly na originální verzi alba. Věděli jsme, že jsou to perfektní songy, ale nakonec si stejně musíte vybrat, které na desku umístíte a které ne. Když se připravovala speciální edice, říkali jsme si, že kromě koncertu v Moskvě tam můžeme umístit i zbytek písní, které jsme nahráli. Byla by to škoda, nepodělit se o ně. Nakonec to všechno zafungovalo.

HK: Myslím, že Stone Sour jsou stále tvrdí, ale už ne tím "klasickým" způsobem. Jak vypadá vaše fanouškovská základna?

Roy: Máme hodně mixované publikum lidí ve věku 10 až 45 let. Všechny životní styly - punkáči, metalisté, jejich rodiče. Důvod je ten, že máme hodně vyzrálý zvuk. Na albu jsou písně pro všechny. Celistvost jednotlivých lidí a kultur je pro mne velice důležitá a vždy byla. Hudba je ta jediná věc na světě, která toto dokáže. Všichni nechají svoje sračky ve dveřích a sejdou se, aby se bavili. Vyzkoušel jsem to v tom nejširším možném měřítku na loňském DESSERT ROCK Dubai festivalu, kde jste neměli v publiku pouze lidi ze Středního východu, ale i z Austrálie, Indie, Asie, Afriky, Evropy a Ruska. Bylo krásné to sledovat a nikdy na to nezapomenu.

HK: Cítíš se propojen s texty na albu (například s politickým nádechem songu "Come What(ever) May")?

Roy: No, už se nemůžu dočkat na volby. Doufám, že další osoba, která bude reprezentovat naší zemi, se nebude zajímat pouze o obyvatele USA, ale i lidi po celém zbytku světa a nebude ji zajímat, kolik vydělá na ropě. Ano, jsem levicový liberál.

HK: Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Roy: Začnu se zabývat mými přednáškami po celém světě, a také koncertováním s Black President a Amebix. Potom začnu pracovat na psaní písní pro další album Stone Sour a na nějakých vlastních věcech.