Exkluzivní scany následuje i exkluzivní překlad. Exkluzivní neexkluzivní, stejně to zase parta blogerů bez uvedení zdroje zkopíruje, ale podobně blahoslavených chudých duchem je mnoho a mnoho, takže to hodíme za hlavu. Jak už začíná být zvykem, na černou práci má webmaster vždy nějakého dobře ukrytého pomocníka, který mu v jeho těžké práci pohotově pomůže - tentokrát se namáhavé úlohy zhostil NaSmuriS, kterému tímto děkuji. Dost řečí, jdeme na to:

Corey Taylor a Robb Flynn se znají už celou dekádu. Poprvé se potkali na Indigo Ranchi v Kalifornii roku 1998, když producent Ross Robinson dával dohromady finální podobu třetího alba Machina Head, The Burning Red, a připravoval se k zahájení práce pro SlipKnoT na jejich stejnojmenném debutovém albu pro Roadrunner Records. Je štěstí, že jsou od té doby přátelé, protože dnes spolu sedí, dotýkajíc se koleny, v zákulisní šatně o velikosti skříně v Journal Pavilon v Albaquerque, Nové Mexiko.

Kytarový mág z DragonForce, Herman Li, je zde při naší metalové sešlosti také - poprvé potkal Robba Flynna na Kerrang! Awards minulý rok, ale teprve před pěti minutami byl představen Coreymu Taylorovi, přestože jejich kapely mají šatny vedle sebe skoro každý den při turné Rockstar Mayhem Energy, které právě projíždí mnoha místy napříč USA. Během relaxu ve vzájemné společnosti diskutují o výhružkách smrtí, chvílích slávy a ceně slávy, tušíme, že do konce tohoto turné budou spojeni i mnoha neslavnými Brown Eye koktejly pana Flynna.

Jste na tomto turné schopni jít přímo do davu bez toho, aby nastal nějaký problém?

C: "Ti tam venku nejsou nevrlí, děcka jsou hodně zdvořilá. Když si uděláte čas a vyfotíte se s někým, nebo někomu dáte podpis, vydrží jim to na celý život."
R: "Rozhodně. Dokonce, když jsou lidi opilí, tak nejsou agresivní. A vždycky můžete dát mobil k uchu, když se někam potřebujete rychle dostat!"
H: "sem tady jediný Číňan s dlouhými vlasy, není těžké mě poznat! Zbytek kapely může stát venku, aniž by je někdo poznal, ale jen co přijdu já.. Ostatní kluci většinou stojí kolem mě a čekají, až si holky přijdou pro fotku. Dělají si ze mě návnadu!"

Zastavuje vás někdo na ulici i doma?

R: "Stává se to. Jako fanoušek vyrůstající v okolí zálivu jsem někdy běžel k někomu z Metallicy a řekl sem něco jako: „Kámo, jak je?“ Takže jistě, když jsem v potravinách po kocovině a kupuju cukr do kávy a nějaký borec si přijde pokecat, jen si pomyslím:“Dobře, taky sem to několikrát udělal."
C: "V Iowě se mi to mockrát nestalo! Ale jo, poslední dobou se mi to stává. Ale je to nic, ubrat 10 vteřin svého času, abyste udělali něčí den."
H: "V Británii o nás nikdo neví. Ale začínají nás poznávat v obchodech tady. Ale je to skvělé. Měli jsme slevu v obchodě na letišti, věci zdarma v obchodě s telefony. Je to skvělé. Zatímco v obchodech v Británii je to něco jako: "Co sakra chcete?"."
R: "Někdy jsou momenty, kdy jsem znovu vzrušené děcko. Zrovna jsme byli na Heaven And Hell turné, když jsem šel ze své šatny, podíval se doleva a Tommy Iommi vycházel zas ze své šatny, cítil jsem se jako: "Hey, Tommy.. Iommi" najednou jsem na něho nemohl promluvit, byl jsem jako malá splašená děvka! Ukazoval mi svoje kytary a já si říkal: "Dobře, buď v klidu.“ Je to dobré, mít v sobě pořád kus fanouška."

Jaký byl váš nejpodivnější zážitek s fanoušky?

C: "Jednou v Des Moines se rodina japonských turistů nahrnula před můj dům a začala si ho fotit. Můj barák byl v mapě, kterou koupili na letišti! Byl jsem zrovna na turné, ale moje tchýně zrovna šla s odpadky, takže tam stáli a fotili si ji. Myslím, že já a starosta jsme jediní na té mapě!"
R: "Někdo si zjistí moji adresu, a pak mi posílá divné věci. Jedna holka mi poslala několikastránkový dopis, říkající "Robb je Bůh! Robb je Bůh!" se slovy, která byla vyrobena z různých písmen jako dopis o výkupné. Pak mi poslala moje fotky, z kterých mi vyřezala oči a své fotky, taky s vyřezanýma očima. V dalších dopisech stálo: "Proč jsi mi neodepsal? Robb je Ďábel! Robb je Ďábel!". Potom mi začala posílat mrtvé ptáky a kousky svých věcí a vlasů. Tak jsem šel na poštu, aby mi dopisy od ní nedoručovali."
H: "Možná jste slyšeli o výhružkách smrtí, které máme na tomto turné. Nějaká sekta má asi v plánu přijít a sejmout nás.."
C: "Bude to nějaká sekta ve smyslu "Nenávidíme dobré kytaristy"! Prošel jsem si touhle záležitostí s výhružkami smrtí. Ze začátku je to drsné, ale v devíti z deseti případů to není skutečné. Je to jen, aby vám to udělalo v hlavě bordel. Stalo se mi to v L.A. v roce 2001 – zjistil jsem to asi půl hodiny předtím, než jsem šel na podium a cítil jsem se jako (sarkasticky): "Ne,díky. Nemůžete počkat, až skončí koncert?". V dalších letech mi taky vyhrožovali smrtí, ale musíte si jen uvědomit, že to je to, co děláte a ne každý vás za to bude milovat. Musíte pokračovat v tom co děláte."
R: "Kdysi jsme měli spor s tím gangem v Oaklandu. Jednu dobu vyhrožovali, že zasypou podium granáty. A my jsme museli zrušit koncert, protože to opravdu chystali. Ale teď je většina těch chlápků mrtvých nebo ve vězení, tak si myslím, že problém s těma blbcema se vyřešil sám."

S ohledem na rychlost, s kterou se kapely ztrácí v hudebním průmyslu, jste teď všichni veteráni. Jaký je tedy největší rozdíl v tvorbě hudby před deseti lety a nyní?

C: "Technologie se mění neustále a ty s ní musíš držet krok. Je toho daleko víc, co se musíš naučit. Ale pro kapely je to o hodně lehčí, vydat vlastní hudbu. Dřív to bylo tak, že si musel zaujmout chlapa z A&R a podepsat smlouvu, ale teď můžeš dát dohromady kapelu a během týdne máš lidi, co stahujou tvojí hudbu z MySpace. Ta dostupnost je teď jiná. Neříkám, že je to špatné - je to užitečné, protože můžeš udělat něco zvláštního a dostat to okamžitě k tvým fanouškům. Bude velmi zajímavé sledovat, co se stane během dalších pěti let."
R: "Myslím že je to strašně dobré. Na tomhle turné jsou Suicide Silnce, a ti podepsali pro svou pověst z MySpace a to je dobré."
H: "V kapelách to bývalo tak, že stačilo umět hrát na kytaru a psát texty, ale teď to vypadá tak, že musíte umět všechno - nahrávat, produkovat a propagovat se, abyste postupovali vpřed. Kapely se stávají více soběstačné a to je dobrá věc."
C: "Nejhorší pro mě je, že díky technologii a pokrokům v nahrávání s programy, které upraví každou chybu, se kapely můžou prosadit naprosto bez talentu. Myslím tím, všichni jsme si lámali zuby v klubech a naučili jsme se tu těžkou cestu, protože tak jsme to dělali. To je to, co vás naučí bezohlednosti."
R: "Hraní na živo je to, co oddělí opravdové kapely od podvodníků. Tvoje pověst z MySpace hodně rychle zmizí, když neumíš zahrát na živo, protože tam máš své fanoušky."

Řada kapel poslední dobou poskytuje hudbu zdarma - SlipKnoT už poskytli dva songy z nové desky All Hope Is Gone. Je nebezpečí, že se hudba stává snadno dosažitelnou?

R: "To si nemyslím. I to, že je hrají v rádiích pak může být vnímáno, jako že se jich zbavujeme."
C: "Souhlasím. Tvrzení , se kterým se často dostávám do styku je, že lidi obviňují stahování z toho, v jakém stavu se teď hudební průmysl nachází. Myslím, že to je nepatřičné. Myslím že technologie ulehčují méně talentovaným, aby se stali populárními s chytrým PR a kecama, ale jsou to sráči! To je jeden z důvodů, proč je tenhle průmysl zkurvený a to ztěžuje práci lidem jako jsme my, kteří jsme museli makat, abychom se dostali, kde jsme."
R: "Ale internet se stal skvělým pomocníkem, protože internetová pověst je podobná jako reklamní triky nahrávací společnosti. V tomto smyslu udělal internet dobrou práci."

Rockoví fanoušci bývali naprosto posedlí alby, znali kromě všech textů písní i každé slovo na Thanks listu. Vidíte toto spojení i v době stahování?

C: "Myslím, že to tak u fanoušků stále chodí, hlavně u kapel, které opravdu milují. Jako fanda Iron Maiden jsem studoval obaly, ještě teď vím jakou vůni měly jejich desky! Smrděly úplně jinak než jakékoli jiné desky, přísahám Bohu!"
H: "Je důležitější než kdykoliv předtím upoutat balením - lidi očekávají víc než jen hudbu, když kupují CD. Přesto pokaždé, když jsem si koupil album, texty nebyly správné! Na našem posledním albu byly texty naprosto špatné, protože nám je přepisuje jeden Němec. A to říkají, že Němci jsou schopní.."
R: "Alba Slayer tím byly proslulé. Četl sis ty texty a říkal sis: „To není možné, že to zpívá!“. Ale myslím, že se metaloví fanoušci pořád starají o každý detail."

Jaké bylo poslední album, které vás uchvátilo?

R: "U mě to je kapela jménem Scarlet a album This Was Always Meant To Fall Apart. Je to něco jako když se mathcore střetne s Louder Than Love - era Soungarden a zní to neuvěřitelně. Můžu to poslouchat non-stop v kuse! Brzo se rozpadli, ale byla to dobrá kapela, strašně talentovaná. Jako by se v některých věcech inspirovali The Blackening."
C: "Pro mě je to chlápek jménem Ray LaMontagne, který je nehorázně úžasný. Doporučili mi ho lidi z Walls Of Jericho, koupil jsem to a půl roku jsem to poslouchal. Naučil jsem se zahrát každý song, znám všechny texty - opravdu mě to oslovilo. Jeho první album Trouble patří k mým celkově nejoblíbenějším."
H: "Neslyšel jsem nic! Sedm měsíců jsem byl ve studiu, takže jediná věc, která mě uchvátila, je naše deska. Je těžké, nechat se uchvátit jako když mi bylo 16."

I když tu teď tak přátelsky sedíte, nesoutěžíte mezi sebou v zákulisí?

C: "Samozřejmě. Na tom není nic špatného. Ale taky vyjdem ven a poslechneme si ostatní kapely každý den.“
R: „Všichni jsme soutěživí. Je to jen dobře, protože nás to tlačí, abychom byli co nejlepší každý den."
H: "A stejně každý hrajeme něco jiného, a tak se snažíme hrát co nejlíp v rámci žánru. Všichni se od sebe navzájem můžeme učit."

Kdy jste naposled měli manýry rockové hvězdy?

C: "Chcete jednu? Můžu vám tady jednu předvést. Odcházím! (smích) Všichni jsme lidi, a všichni jsme přátelští, ale někdy se na vás ty sračky nahrnou a vy prasknete. To nás nedělá horšími než ostatní - nesnažíme se válet jako J-Lo, ale když nás něco podráždí, máme na to právo. Je to tak, že když jste na očích, tak jsou ty momenty silnější."
R: "Já ho měl naposled v Polsku, když jsme předskakovali Metallice. Koncert byl uprostřed ničeho, trvalo nám 27 hodin než jsme se tam dostali, a byli jsme všichni na sračky. Řekli jsme chlápkovi, ať nám sežene slušný hotel, ale skončili jsme v zablešeném motelu - polském zablešeném motelu - hned vedle jaderného reaktoru a McDonaldu. Chtěl jsem prostě usnout, ale z hlavy mi šla pára a bylo mi jako (začne skučet): "Aaaarrggghhh". Byl jsem nasraný na našeho manažera dokud jsme nedostali jiný hotel. Ale myslím, že to bylo spravedlivé."
H: "Já toho moc nepotřebuju, ale každý den procházím šatnou, tak si nacvičujem bojové umění, dostanem ze sebe všechny ty sračky a když si lidi stěžujou řekneš si: "Seru na to!"

Metallica je kapelou kterou všichni obdivujete. Když James Hetfield bojoval s alkoholismem mluvil o tom, jak se roky schovával za pózou rockové hvězdy. Jak udržujete rovnováhu mezi částí života, kde jste rockovým bohem a tou částí, kde žijete normální život? Corey a Robbe, oba jste měli horší období..

C: "Jo, temný sračky. Nakonec jsem se z toho dostal. Naučí tě to hodně o tom, kdo chceš být, protože buď se to vyřeší, nebo v tom zůstaneš po zbytek života. Naštěstí jsme se z toho oba dostali. Radši budu sám sebou, než tím, kdo je věčně opilý nebo někde pobíhá nahý. Měl jsem tak moc problémů, že jsem s tím nic nedělal, ale pak jsem si dal tři roky pauzu a střízlivěl jse, dokázal jsem se sám přenést přes hodně sraček. Teď když piju, tak je to spíše oslava, ne trest. Znám hodně borců, kteří můžou být jen "tím chlápkem z té skupiny" a ačkoli je to slušnej chlap, žije v nesmyslech."
R: "V období The Burning Red jsem se potýkal s hodně problémy z dětství a bylo to dost těžké, protože jsem měl tu tvrdou schránku, a pak jsem ji prorazil, ale nevěděl jsem, jak zvládnout své nové já, tak jsem začal chlastat a brát drogy. Bylo to v té době, co jsem se seznámil s Coreym a to jsem byl s kokainem na vrcholu."
C: "Jo, bylo to drsný, vážně drsný.."
R: "Nakonec jsem se z toho dostal a začal se cítit dobře. Bral jsem to takhle: "Tohle jsem já, a jestli nejsem lidem dost dobrý, tak na ně seru!" Koneckonců, být sám sebou mi přineslo víc užitku než být za toho drsnýho chlápka."

Chtějí po vás mladé skupiny nějaké rady?

C: "Vždycky. Nahrál jsem hodně věcí s mladýma kapelama a moje rada je vždycky stejná: naserte se a udělejte to, buďte, čím chcete být a buďte nekompromisní k maličkostem. Berou si to k srdci. V tomhle byznysu je hodně lidí, co vám bodnou kudlu do zad, ale když potkám mladou kapelu, tak jim chci pomoct."
R: "Může to znít směšně, ale věřím, že když jste tam venku na podiu, tak lidi můžou vidět vaši duši. Tak jim říkám, že když budou skuteční a sami sebou, lidi to uvidí. Často jako příklad používám SlipKnoT, říkám: "Jsou z debilní Iowy a dokázali to.. Vemte si z nich příklad." Myslím tím, podívejte na DragonForce, dělají hudbu, která je hrozně nepopulární, aby se jim to vyplatilo.."
H: (smích) "Ale všichni fandové SlipKnoT a Machine Head mě nenáviděli! Mladší kapely musí najít novou cestu, protože tento průmysl a technologie se rychle mění."

Jací byste byli, kdyby vám bylo zase 18 let?

C: "Myslím, že bych byl fanda, byl bych jako: "Sakra, podívejte na to!". V téhle části života si stojím za tím, čím jsem chtěl být když jsem byl mladší: chtěl jsem být dobrý člověk, chtěl jsem dělat hudbu, chtěl jsem vidět svět, a tak si myslím, že moje 18-ti leté já si říká: "Kurva, dyť on dělá přesně to, co chci dělat já." Může to být zábava, dívat se znovu těma očima, ale v té samé chvíli jsem moc zaneprázdněn budoucností."

Alba All Hope Is Gone od SlipKnoT a Ultra Beatdown od DragonForce budou vydány 25. srpna u Roadrunner Records.


Cesta ke slávě - frontmani prozrazují největší kvality svých kapel:

Corey Taylor: "Stabilita. Jsem hodně hrdý na to, že tady pořád jsme. Příští rok je 10.výročí vydání našeho prvního alba a to, že mužem vystoupit a něco předvést, je skvělé, hlavně s ohledem na výkyvy toho, co jsem celé ty roky cítil ke kapele. Udělal jsem a viděl toho tolik, že to ani nejde ocenit."
Robb Flynn: "Přežití. Děláme to 14 let, dělat hudbu, která je nekonvenční a mimo mainstream a mít respekt je prostě neuvěřitelné. Oceňujeme to pořád. Podle všech účtů bychom tu neměli být, ale jsme lepší než kdy dřív. Průmysl se k nám otočil zády, ale fanoušci byli pořád s námi. Potkávali jsme je na koncertech a oni se nám dívali přímo do očí a říkali: "Nesmíte skončit s děláním hudby, nic mě nenaplní tak, jako vaše hudba"."
Herman Li: "Když jsme začínali, byli jsme nejčastějším terčem vtipů ve městě, tak jsem uskutečňoval, co jsem chtěl, ale vaše cíle se mění. Teď chceme dělat nejlepší hudbu svého stylu. Být vychvalován jako nejtěžší song v Guitar Hero je směšné, ale to skvělé na Guitar Hero je, že je to celé o hudbě. Všechny ty kecy o image a o tom, odkud jste, jdou bokem a děcka prostě vidí hudbu jako hudbu."

Překlad: NaSmuriS
Editor a korekce: Corey(8)