Ležíte u kámoše na gauči, vedle vás jen vyčpělý lahváč, poloprázdná krabka Startek a v hlavě blažený pocit, že jste totálně v hajzlu. Možná bude líp, stačí jen najít vhodný hudební nástroj, osm podobně zbídačených kolegů a hurá vstříc dvoranám slávy! Podobně to udělal i Paul Gray a dnes už se z pozice baskytaristy jedné z nejznámějších metalových kapel světa jenom ohlíží zpátky na odbodí, kdy dřel bídu s nouzí a suchým chlebem.

Slipknot oslavili první desetiletku od vydání svého eponymního debutu. Jak na toto období vůbec vzpomínáš?

Paul: Na úvod bych chtěl jenom říct, že celá ta štace byla úžasná. První deska změnila můj život o 100%! Před jejím vydáním jsem byl bezdomovec, který přežíval ze dne na den. Už jenom fakt, že dnes můžu žít z muziky, je úžasný. Pamatuji si, že jsem byl ten typ death metalisty, co pořád chodil na koncerty a doufal, že jednou zakotví v nějaké kapele. Začátkem 90. let bylo celé metalové hnutí tak undergroundové, že jenom podpis smlouvy s labelem typu Roadrunner Records byl něčím výjimečným. Před vydáním debutu měla většina z nás tak akorát dluhy.

Nepomáhal třeba Shawn Crahan kapele finančně ještě předtím než se postavila na vlastní nohy?

Paul: Jasně, že pomáhal! Byl o něco starší než my, takže měl o něco víc peněz - jeho žena měla navíc v té době celkem dobrou práci. Takže jo, v té době nás sponzorovali hlavně oni (smích). Tehdy jsme totiž všichni finančně strašně strádali, jednou dobou jsem dokonce musel bydlet v Coreyho domě. Rozvaloval jsem se mu tam na gauči (smích). Pracoval jsem i v místním baru, ale že bych si finančně vyskakoval, to fakt ne. Měli jsme nejrůznější typy povolání, ale nejvíc jsme se soustředili na kapelu.

Každá kapela, která podepíše u vydavatelství typu Roadrunner Records má šanci prorazit. Čekali jste ale, že se vám to podaří tak rychle?

Paul: Nikdy jsme nečekali, že bychom mohli prodat tolik desek. Dělali jsme sice něco, z čeho jsme měli dobrý pocit, ale věci se vyvinuly mnohem lépe, než jsme původně čekali. Naši fanoušci nás ve všem hodně podporovali, takže z tohoto pohledu máme ohromnou kliku. Posledních deset let bylo nejlepších v mém životě. Nejenom, že se mi splnily snad všechny hudební sny, ale také jsem potkal svou ženu. Rozhodně si nemám na co stěžovat..