Neptejte se mě, jestli si Corey Taylor pro výpočet tohoto čísla vzal kalkulačku, nebo jej našel na dně krabice svých oblíbených cereálií, faktem každopádně zůstává, že nové album Slipknot je, minimálně vzhledem k tomu, kolik jsme se už načekali, zatraceně blízko! Následuje Coreyho aktuální interview pro rádiovou show Full Metal Jackie:

Slipknot samozřejmě pracují na novém albu. Co tě na tvorbě novinky nejvíce naplňuje? Najde se něco, co jsi nikdy předtím nezažil?

Rozhodně je tentokrát ve vzduchu něco zvláštního. Je to pochopitelně první album bez Paula. Po všem, čím jsme si museli projít, nyní samozřejmě přichází období katarze, kdy jsme konečně schopni ze sebe dostat všechny ty emoce a agresivitu, kterou jsme v sobě museli dusit. Zároveň se ale snažíme být opět maximálně kreativní. Cítíme, jak se nám vrací šťáva. Z uměleckého i skladatelského pohledu jde rozhodně o příjemnou zkušenost. Neděláme desku jenom proto, abychom něco vydali. Je v tom něco nesmírně vnitřního - hrajeme si s emocemi a snažíme se vyprávět příběh kapely, která prošla peklem, aby se mohla vrátit konečně zpátky. Je to opravdu naplňující.

Fanoušci Slipknot patří k těm nejoddanějším. Jak se změnila tvá zodpovědnost, jakožto hlasu takové masy lidí, během uplynulých let? Obzvlášť nyní, když máte novou muziku.

Když jde o Slipknot, musíme mluvit o intenzitě. Ruku v ruce s námi jde jistý typ šílenství, není to ale šílenství jenom pro samotnou šílenost. Nejde pouze o nějaké vyjádření frustrace, ale o schopnost zapojit ji do muziky. Zodpovědnost přichází ve chvíli, kdy se snažíte objevovat nové horizonty fanoušků, zároveň ale chcete uspokojit i ty staré, a hlavně sebe samé. Bylo to o tom, abych skrze tuto kapelu dostal ven agresi, kterou jsem vnímal. Tentokrát sice nejde o stejný typ agrese jako na prvním albu, hlavní ale je, abyste své pocity uměli podat se stejnou intenzitou a zapálením jako kdysi. Snažit se to pojmout tak, aby vše dopadlo naprosto dokonale. Tohle od nás očekávají fanoušci a nejinak jsme na tom my samotní.

Poslední roky byly pro Slipknot bouřlivé. Takové klima je pro kapelu vůbec signifikantní. Mohli by bez podobných nepokojů vůbec Slipknot fungovat?

Ne, asi ne (směje se). Nechci říct, že máme rádi drama, ale vytvořili jsme si kolem sebe jistý svět chaosu a disharmonie, jenž nás v mnoha směrech inspiruje. Když nasadíte do stejné situaci víc jak tři lidi, pokaždé dojde k rozporům. Každý, kdo někdy působil v kapele nebo pracuje v nějaké skupince lidí, vám to potvrdí. Potvrdí vám to i každý herec. Je přirozené, že pokud jste v nějakém kolektivu lidí a chcete, aby vás šlo slyšet, dojde občas k jistému napětí, protože ne každý s vámi musí souhlasit. Pokud ano, většinou se tak děje jenom proto, že nemají dostatek svých vlastních nápadů.


"Snažíme se vyprávět příběh kapely, která prošla peklem, aby se mohla vrátit konečně zpátky."

Je zkrátka důležité najít rovnováhu. Občas to jde ruku v ruce s hádkami a rozepřemi. Přicházejí debaty - vášnivé debaty -, ale stále v duchu tvůrčího dialogu. Musíte najít způsob, jak zapojit vize každého jednotlivce. Někdy se to podaří, jindy bohužel ne. Máme to štěstí, že v našem případě je drtivá většina nápadů vyslyšena. To ale neznamená, že jsme cestou nenarazili na pořádnou dávku problémů a negativní zpětné vazby. Kdo chce být v kapele, musí se s tím naučit žít. Pokud mu to nejde, je tu sólová dráha.


Koncerty Slipknot jsou opravdu extrémní. Člověka vysají tělesně i psychicky. Co tě na nich stále přitahuje?

Hmmm, je toho moc. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl vystupovat s velkou hromadou lidí, ať už šlo o kapely, které jsem pomáhal zakládat, nebo legendy, k nimž vzhlížím, ale nikdy jsem na pódiu nezažil pocity, jaké mám se Slipknot. Když vyjdeme na pódium, prostě se v nás něco přepne. Atmosféra pak začne zvolna houstnout. Dovolíte si myslet na věci, na které nikdo nemá odvahu myslet. Vždycky říkám, že část mého já by si nejradši usekla hlavu a kopla ji mezi lidi. Do takového tranzu se dostanete. Ale samozřejmě pouze na duchovní úrovni, i když si tak říkám, že jednou bych to mohl udělat. Ale nejspíš ne, někdo přece musí zpívat. Neudělám to, ale mohl bych.

Je na tom něco velmi... opět se vracíme k jisté katarzi. Před Slipknot jsem nikdy nezažil opravdový pocit štěstí, všechno jsem získal až ve chvíli, kdy jsem mohl své démony vymítit na pódiu. Naše koncerty jsou samozřejmě obrovskou součástí celého světa Slipknot. Když to poděláte, půjdou po vás. Tak to vnímáme, a proto ke koncertům přistupujeme nesmírně vážně. Když víte, že jste do toho dali každičký kousek svých sil, řev publika vás omývá jako ovace v Koloseu. Na světě není nic, co by se tomu byť jen přiblížilo.

Corey, řekni nám něco o procesu příprav nové desky. Jak se celá věc má?

Album je hotové. Óóó, ano. Řekl bych, že máme takových 98%. Zrovna teď jedu do studia, abych to celé pořádně naposlouchal a zjistil, jestli není potřeba ještě něco vyladit. Ale jo, je to už hodně blízko. Zbývá nám ještě finální mix, pak už se to budeme snažit co nejrychleji vydat. V brzké době tedy očekávejte velké noviny. Uslyšíte něco obrovského. Více o tom zatím nechci říkat. Plánujeme lidi naprosto pobláznit a pozvolna v následujících měsících odhalovat kousek po kousku naše monstrum.