Potkal životní šanci a vytřískal z ní naprosté maximum. Jay Weinberg je už přes dva roky nedílnou součástí světa Slipknot, teprve nyní ale dostává prostor vyjádřit se plnohodnotně k nahrávacímu procesu, který z nezkušeného kluka udělal člena jedné z největších metalových kapel světa. Takto tvorbu ".5: The Gray Chapter" Weinberg okomentoval v rozhovoru pro magazín Rhythm:

"Nemůžu dostatečně zdůraznit, o jak náročný proces se jednalo. Asi první dva měsíce jsme na desce pracovali jenom já, Clown a James, přičemž ve studiu v Hollywoodu s námi byl celou dobu i producent Greg Fidelman. Makali jsme na tom nějakých 13 hodin denně, zhruba 5 až 6 dní v týdnu, celé dva měsíce. A to mluvím jenom o předprodukci, o aranžování jednotlivých částí.

Jim měl tou dobou kostru desky už v podstatě připravenou, ale museli jsme přijít na to, kam všechny ty riffy napasujeme, jak si sednou s Coreyho vokálem a podobně. Přeskakovali jsme tímto způsobem mezi nějakou dvacítkou skladeb, takže to bylo dost chaotické.

Třeba jsem nahrával bicí a řekl 'Hele, mám tenhle šílený nápad, co si o něm myslíte?' a oni na to 'Tady se můžeš klidně vyřádit!', takže jsme tímto způsobem připravovali jednotlivá dema - šlo o zábavný, i když docela stresující proces.

Takže tam sedím a okolo sebe mám tyhle legendy, ke kterým jsem celý život vzhlížel. Společně pracujeme na desce, děláme aranže, některé písně společně píšeme úplně od základu a pro mě je to naprostý mindfuck. Každý den se musím štípat a ptát se sám sebe: Fakt se tohle děje?

Pak přišla ta vážnější část. Do studia dorazili ostatní členové kapely a začal velmi náročný nahrávací proces.

Takže jsme jeli píseň po písni, pokus za pokusem a zkoušeli jsme najít v muzice "sex", což je Clownův výraz pro ideální skladbu. Když jsem hrál jeden song podesáté a myslel si, že už nemám sílu pokračovat, oni mě k tomu přinutili a klidně jsem to musel zopakovat ještě desetkrát, dokud už jsem nebyl úplně zoufalý, a právě tehdy přišlo to absolutní šílenství, které tahle deska potřebovala.

Myslím, že se to na výsledku odrazilo. Byl to vysilující a pečlivý proces. Kapela na mě neustále tlačila. Aby mě motivovali, Shawn a Chris se mnou jednou přímo nahrávali v jedné místnosti a chovali se šíleně jako na koncertech.

A tak jsme pomalými krůčky postupovali a živili se z toho napětí a náboje, že to prostě musíme dokázat, protože právě tahle deska musí být ze zjevných důvodů prostě skvělá. A to se nám podle mě povedlo. Byl to pro mě opravdový křest ohněm, ale myslím si, že jsme stvořili něco výjimečného."