Zatímco se kampaň Baracka Obamy rozjížděla do monumentálních výšin a slovíčko "naděje" si hledalo cestu do stále většího množství amerických rodin, maskovaný fenomén vydal naprosto beznadějnou desku "All Hope Is Gone", která se v prvním týdnu po vydání stala nejprodávanější deskou této planety. Docela ironie, nemyslíte? Corey Taylor však svou naději neztratil - díky své znalosti geopolitiky, hudby a technologií není rozhodně žádný maskovaný idiot. Je hlavně oddaným otcem, hrdým občanem města Des Moines a mluvčím celé nové generace inteligentních metalistů.

Na rozdíl od mnoha úspěšných středozápadních kapel jste zůstali místní.

Corey: Bože, tohle je můj domov. Procestoval jsem už celý svět a mám svůj byt v Los Angeles, ale toto je můj domov. Iowa mi vštěpila mou pracovní morálku, které jsem se už nikdy nevzdal, a jak jsme rostli my, rostlo s námi i toto město. Je to dobrý pocit. Chtěli jsme nahrávat v Iowě už od našeho vzniku. Naštěstí jsme potkali kamaráda, který má ve městě studio, což znamenalo, že nemusíme opouštět naše rodiny a budeme mít na přípravu desky dost času. Proto podle mě "All Hope is Gone" zní tak skvěle. Nemuseli jsme opustit naše rodiny.

"All Hope Is Gone" explodovalo přesně v době, kdy se Obama řítil do kanceláře prezidenta se svým programem.. naděje. Prosím, vysvětli.

Corey: Te název vždy znamenal trochu více pozitivního než negativního. Za posledních 8 let, co byl Bush prezidentem, jsem si všiml, že lidé mají pořád jakýsi specifický druh naděje. Ale naděje by měla být obklopující pocit. Měla by být důležitá, protože se týká nás všech, ale lidé vyvinuli jakýsi sobecký druh naděje. Bojí se jenom o sebe a je jim jedno, co se děje s ostatními.

Jak tyto těžké časy ovlivnily tvou práci?

Corey: Dívám se na to jako umělec, který se bojí o prodeje lístků, ale i o své přátele. Změna v hudebním průmyslu je dlouhodobý proces. Hojně obviňován je internet, ale důvod je zřejmý: lidé stahují, protože nechtějí utrácet peníze za sračky. Můžete si pustit CD a během třiceti vteřin říct, jestli je to odpad. Lidé stahují, protože nechtějí podstoupit ten risk, což trochu znesnadňuje práci mně i kapele, protože my nesplácáme album během jednoho týdne. Ale nestěžuju si - všechno, co mám, jsem si zasloužil. Nemám obrovský barák a hromadu peněz, ale dokážu se postarat o svou rodinu a přátele. A můžu dělat hudbu klidně i v kuchyni.

SlipKnoT byli pod palbou kritiky za své teatrální koncerty, ale rock byl přece vždy o podívané.

Corey: Rock býval velkou událostí. Bylo to něco, co vyrazilo lidem dech. Bylo to něco, podle čeho jste žili, ale dnes je to jinak. Jako ty sladké kapely od Disneyho, které tvrdí, že jsou zažrané do punku. Říkám si 'Ok, musíme si promluvit.'. Dal jsem si za úkol hrát písně od kapel jako Ramones, Dead Kennedys nebo Buzzcocks, abych mladým lidem ukázal, odkud se punk opravdu vzal. Myslím, že hudební průmysl dobře ví, že většina mladých se o historii příliš nezajímá, takže klidně vykrádá tyhle starší kapely. Kdo asi bude zkoumat archívy? Chci tedy odhalit tuto historii co největšímu množství lidí. Lidé by měli vědět, odkud jejich hudba pochází.