Coreyho krátká britská sólová štace nás bude pronásledovat zřejmě ještě nějaký ten pátek. Po informačním kolotoči okolo Kerrang! Awards a jeho setu na Sonisphere Festivalu nyní přichází čas na rozhovory. Nuže, začněmež..

Q: Vaše nové album se jmenuje ‘Audio Secrecy’, skutečně se na jeho vydání těšíš?

Opravdu se těším, mám z toho alba skutečnou radost, takže se nemůžu dočkat, až to lidé uslyší. Lidé, kterým jsem to dosud pouštěl, byli ohromeni, takže mám radost - část mé osobnosti nahrává sama pro sebe a ta druhá je bavič, který chce, aby si to užili také ostatní. Vždy dělám desky primárně pro sebe, a pokud jsem s tím spokojený já, pak je to vše, oč mi jde. Stejně se ale dostanete do bodu, kdy si říkáte "chce vůbec někdo být můj přítel a mít rád mou hudbu?"

Q: Je to vaše třetí deska. Jak se liší nebo rozšiřuje desky předchozí?

No, myslím, že je super, že je to od každého trochu. První Stone Sour desku jsme dělali pro sebe, vůbec jsme netušili, jestli se to někomu bude líbit, tak jsme to prostě vydali. Pak jsme zjistili, že máme celkem slušnou fanouškovskou základnu, takže jsme se to na ‘Come What(ever) May’ pokusili posunout trochu dál - albu se hodně dařilo a my si říkali "co to kurva!". Tentokrát nám to bylo jedno, řekli jsme si, že uděláme vše, co jsme kdy chtěli udělat. Dali jsme tedy dohromady ty nejlepší písně a pořádně na nich zapracovali.

Když to tak poslouchám, dosáhli jsme soudržného a strukturovaného zvuku, který zní navíc velmi živě. Naše výkony jsou skvělé, hudba je skvělá.. zpěvák stojí za hovno, ale zase pěkně vypadá, takže ho nechte být!

Zní to jako naše chvíle a je to velmi vzrušující. Pracovali jsme na tom velmi dlouho. Stone Sour je první kapela, kterou jsem kdy skutečně měl. Byla to kapela, kterou jsem opustil kvůli Slipknot, ale bylo třeba se vrátit. Nikdy jsme se nebáli tvrdé práce.

Q: Jste už kolem nějakou tu dobu. Tři desky, to už je slušné, některé kapely tolik nezvládnou. Jsi překvapen vašim úspěchem?

Dle mého bohužel mnoho lidí zprvu předpokládalo, že nás budou mít posluchači rádi jenom proto, že já a Jim hrajeme ve Slipknot - a to je v pořádku, museli jsme se s tím nějak popasovat. Ale po určité době už čekáš, že lidé budou mít chuť objevovat tvou hudbu - ne se jenom zaměřovat na tu "druhou" kapelu.

Obejít fakt, že jsem byl předtím v jiné kapele, je složité, ale myslím, že nyní už lidé ví, že jsme skuteční, jsme úplně jiná entita. Nejsme žádný vedlejší projekt, jsme opravdoví. Lidé o nás teď často mluví, aniž by vůbec zmínili Slipknot.

Q: Název ‘Audio Secrecy’ může znamenat mnohé, co ale přišlo jako první - název nebo songy?

To druhé. Název jsem neměl až do chvíle, než jsme všechno nahrávali, takže už bylo vše, tedy krom intra, napsáno. Měl jsem plno nápadů, ale nic nepasovalo k tomu, co jsem chtěl říct. Jsem velký fanda hrátek se slovy, akronymů a podobných věcí, takže mě napadlo vymyslet něco, co se podobá slovu ‘idiosyncrasy’. Nakonec mi na mysl přišlo "Audio Secrecy" a to mě chytlo. Můžeme na to pohlížet filozoficky a intelektuálně, ale mně se ten název jednoduše líbil. Hudba byla tedy před názvem - když jsme ale přišli s názvem, začalo to do sebe všechno zapadat.


Název odkazuje na podtóny, zkryté tóny - jednoduše věci, které vnímáte, aniž byste o tom věděli. Je to rez na oceli, hlína v puklinách. Pro mě je "Audio Secrecy" něco, co učiní píseň úžasnou, možná až klasikou. Tímto směrem šla má hlava během vymýšlení toho názvu, ale záleží na interpretaci. Lidem se to podle všeho líbí.. a možná je to album s nejdiskutovanějším názvem ze všech!

Q: Jak moc chcete s fanoušky komunikovat skrze album? Je komunikace důležitou součástí toho, co děláte?

Chci, aby si k tomu vytvořili vztah. Myslím, že nemůžete napsat píseň o nějakém kalkulu a myslet si, že to lidé ocení, ale zároveň určitě nebudu nikoho tahat za ruku, aby pochopil skutečný význam. Jednou z mých nejneoblíbenějších činností je rozebírat významy písní. Nesnáším to. Připadám si, jako bych vyzrazoval podstatu kouzla - ať už totiž řeknu, že to něco znamená, nebo naopak neznamená, lidé si to stejně přeberou po svém, takže to raději nechám na nich a jejich interpretaci.

Čím jsem starší, tím více jsou mi vzdálené ty "úzkostlivé" tématiky. Mohu psát jenom o tom, kde teď v životě jsem a nyní jsem hlavně otcem. Mám syna a nejdůležitější součástí mého dne je jeho svačina a obavy o to, jestli ji sní - někdy ji totiž nechá netknutou a to mě vytáčí - sní to jenom v případě, že je to celé z cukru a všichni ví, kde bydlím, takže mu říkám "prosím, jez!!". Realita mého života je trochu méně romantická, než si většina lidí myslí.

Q: Sonisphere festival 2010 ve Velké Británii - hraješ sólový set. Těšíš se?

Akustické sety jsou jedny z mých nejoblíbenějších. Skutečně jsou! Je na tom něco zvláštního, velmi uvolněného, prostě jenom ty a kytara. A buď jsi dobrý, nebo to totálně zazdíš. Tím vzniká nervozita a natěšenost.

Vlastně jsem svůj první skutečný akustický set odehrál teprve před několika týdny ve Vegas a bylo to boží. Hrál jsem dvě hodiny a musel jsem přijít se vším, co mě napadlo. Byl tam tak trojnásobek kapacity klubu a lidé se stejně drali dovnitř. Ale myslím, že to bylo to nejlepší, co jsem kdy odehrál.

Q: Nervózní? Zajímavé! Takže jsi nervózní z předávání cen Kerrang! Awards?

Ale kdeže, je to kus sraček! Opět jsem přestal s alkoholem, takže se těm opilcům budu akorát smát. Tyto akce jsou jenom o tom, že odříkáváte naučený scénář a snažíte se být zajímaví - ale není to o vás. Opět si obléknu svůj speciální oblek.. letos mám velké plány.

Q: Pokud se nemýlím, koncert ve Vegas byl spojen s odhalením vzpomínkové vitríny, kterou máš nyní v Hard Rock Cafe.

Nejdřív jsme domluvili show, pak vitrínu, nakonec jsme to jenom spojili. Musím být upřímný, je to paráda - je to úžasné! A za to vše vděčím mé ženě. Strašně se snažila, aby to vše vypadalo perfektně, vzala si to pod patronát a zajistila, aby mě to řádně reprezentovalo. Díky ní a lidem z Hard Rock Cafe to vypadá skvěle. Vidět kus mé historie je trochu zvláštní - skvělé, ale zvláštní. Jsou tam mé kombinézy z každé desky a samozřejmě také jednotlivé masky. Kromě toho jsou tam plakety, jež připomínají úspěchy našich alb - včetně toho, když nás s "Vol.3" připravila o první místo v USA Avril Lavigne. Děje se tu něco zvláštního.. vždyť ona teď točí jenom reklamy! Je tam také loutka z klipu ‘Wait and Bleed‘.

Říkal jsem si jenom - dejte už tu věc z mého baráku, v té masce je salmonela. Vždyť mám děti!


Q: Poslední věc - koncem roku jste na turné po Velké Británii s Avenged Sevenfold. Řekni nám k tomu něco bližšího.

Fakt se těšíme, jsme velcí kamarádi. Znám dobře Matta a Zackyho, sledoval jsem je, jak se drali nahoru. Dělat co-headline turné bude super, protože jsme nechtěli dvě kapely stejného ražení. My a oni, to bude určitě dobrý mix. Jsou to dvě různé příchutě a reakce jsou zatím fantastické. Budeme muset přidávat koncerty, protože se to vyprodává strašně rychle. A to je super - klidně bych po Británii jezdil i měsíc a půl v kuse, zavítal bych do každého města!