Jaký si to uděláš, takový to máš. To není jenom hymna Svazu onanistů ČR, ale taky životní filozofie Coreyho Taylora, jenž nachází největší potěšení v sólových koncertech, kde škádlí akustickou kytaru, trousí vtípky a předčítá populárně-naučnou literaturu. Nebo tak něco. Zkrátka: Kdo si myslel, že pro Coreyho není větší nirvány, než vyprodaná O2 Arena se Slipknot, je krapánek mimo. Tohle Corey řekl podcastu "Someone Who Isn't Me":

"Abych řekl pravdu, má to nejblíž k čistému potěšení, co jsem kdy během vystupování cítil. Tím myslím uměleckou činnost, nebavím se teď o času stráveném s rodinou a přáteli. Možná je to o mém egu, možná je to o tom, že jsou celé ty koncerty jenom o mně, ale spíš jde o to, že když jsi frontman a staráš se o pocity a názory lidí ve své kapele, neustále si během koncertů musíš říkat, jestli už nemluvíš příliš nebo jestli se k písním nedostáváš příliš pomalu. Pokud ti záleží na ostatních, musíš se tím prostě řídit. Každý z nás je totiž během koncertů v jiném rozpoložení - někdo je nadšený, někdo napumpovaný adrenalinem, další se zase chtějí bavit, takže jde hodně o jistou rovnováhu.

Během sólových shows se starám jenom sám o sebe a snahu pobavit lidi, což je ta výzva, ten důvod, proč mě to tak baví. Dokážu já sám udržet vaši pozornost tak dlouho? Miluju to. Jediná věc, která by to snad mohla překonat, je vlastní sólo kapela, v níž bych hrál kompletně jiné věci, než jaké dělají Slipknot a Stone Sour."