Corey Taylor bude již brzy čelit největší výzvě své dosavadní kariéry. První album Slipknot od úmrtí Paula Graye bude zásadním mezníkem v diskografii kapely a jeho výsledek dost možná ovlivní další budoucnost enigmy z Iowy. Mají v sobě Slipknot na prahu čtyřicítky pořád dost hněvu, aby posluchače zadupali do země? Reaguje Corey Taylor:

"Před patnácti lety jsem se dokázal stylizovat do role "chlápka ze Slipknot" pochopitelně o něco snadněji. Měl jsem hodně problémů, skutečně hluboce usazených a šílených problémů, které jsem naštěstí mohl díky práci Slipknot a některým písním Stone Sour ventilovat pozitivní cestou. Dnes už jsem někde jinde a žiju rodinným životem.

Snažil jsem se tu agresivitu použít k určitým věcem, které mi nyní zpětně dávají smysl. Svůj vztek ale nikdy neztratím. Nikdy nepřijdu o tu nenávistnou touhu bojovat. Dokud to dokážu kontrolovat a užívat ve svůj prospěch, je vše v pořádku."

A že toho vzteku bude potřeba...