Joe Bosso ze serveru MusicRadar.com pořídil velmi zajímavé interview s Coreym Taylorem, během něhož probrali vše podstatné okolo nové desky Stone Sour, ale nakousli také palčivou otázku budoucnosti Slipknot. Kompletní přepis tohoto povídání najdete zde:


MR: Co bys označil jako hlavní rozdíly v nahrávání "Audio Secrecy" a vaší předchozí desky "Come What(ever) May" z roku 2006?

Když pominu všechny osobní záležitosti, k žádným velkým změnám nedošlo. Víš, někteří z nás v téhle kapele působili ještě před Slipknot, takže se známe opravdu dobře a za ta léta jsme skutečně dospěli. Nikdo není vyveden z míry, když ho ostatní podrobí konstruktivní kritice nebo mají nějakou připomínku. Jsme tu proto, abychom dělali tu nejlepší možnou hudbu.

Největší změnou byl asi materiál, který přinesl Roy. Napsal fantastický materiál, který nepostrádá rytmiku ani melodii. Je to vůbec poprvé, kdy měl možnost psát pro kapelu, v níž zrovna působí. Musím říct, že jeho písně jsou neuvěřitelně soudržné se vším, co jsme napsali. Je to ohromný talent a tato deska to předvede celému světu.

MR: Pomineme-li fakt, že je zde do procesu zapojeno méně lidí - jaký je hlavní rozdíl mezi nahráváním se Slipknot a Stone Sour?

Věci mi ve Stone Sour připadají o něco jednodušší. Jsme velcí kamarádi, dokážeme se na všem hned dohodnout a navíc jsme velkými fanoušky práce těch ostatních. Máme skutečnou radost, když někdo jiný přijde s něčím zajímavým. Asi si dokážeš představit, že s menším počtem lidí je o něco jednodušší vnášet do hudby nové prvky, posílit ty písně a dostat je na vyšší úroveň. Když se pracuje ve Slipknot... věci jsou obvykle předem nalajnované.

MR: Co si mám představit pod pojmem "nalajnované"? S takovým počtem členů bych si spíš myslel, že jednotliví členové neustále vnášejí nové nápady - někdy možná až příliš.

S takovým množstvím lidí vzniká určitá jistota, že hudba bude mít mnoho vrstev. Víš, že Craig přijde s něčím, Clown s něčím jiným, Fehn s něčím jiným - každý přispěje a vytvoří se tak mnoho vrstev. Takže ano, někdy to skutečně může být lavina nápadů a do určité míry předem víš, jak se věci mohou vyvrbit.

Se Stone Sour jsem téměř pořád něčím překvapený. Začneme s jádrem písně, poté horlivě přidáváme jednotlivé elementy, ale jenom ty, které považujeme za nezbytné. Je to vzrušující proces. Písně můžou začít svou cestu v live podobě a být takové, jaké jsou. Během samotného nahrávání se ale neuvěřitelně změní. Evoluce písně z bodu A do bodu Z je trochu o něčem jiném. Hodně materiálu na této desce považuju za velkolepý - jako klasické písně z různých epoch rocku.

"Myslím si, že jsme jedna z nejlepších kapel na světě."
MR: Nemohl jsem si nevšimnout výrazného progresu v tvém hlasovém projevu. Dal si do svého zpěvu tentokrát více myšlenek a úsilí?

Ou, určitě! Chtěl jsem překonat sebe samého na všech frontách a myslím, že se mi to povedlo. Na této desce nebyla jediná věc, kterou bych chtěl udělat a nebylo by mi to umožněno. Jsem rád, že si zmínil můj zpěv, protože jsem se na něj hodně soustředil. Chtěl jsem do každé písně napumpovat co nejvíce melodií a harmonie. Šlo mi o to, abych se dostal co nejdál od těch uřvaných věcí. Dělal jsem to v minulosti už víc než dost.

Není nic špatného na uřvaném stylu zpívání a já budu první, kdo přizná, že to s sebou nese určitý typ emocí. Ale pomalu stárnu a nemůžu pořád dokola křičet a řvát o stejných věcech. Písně, jež píši pro Stone Sour, přímo vybízejí k umírněnějšímu přístupu. Je tam pořád ten plamen, ale jde o jiný typ energie. Chtěl jsem lidem ukázat, že dokážu vyjádřit emoce také skrze krásné a chytlavé melodie.

Kromě toho jsme také samozřejmě ohromně vyrostli jako kapela. Chceme jít 10x dál než na "Come What(ever) May" a jsme pro to ochotni udělat cokoliv, i kdyby nás to mělo stát všechno. I kdyby nás to mělo stát všechno do doby, než se prokopeme zpět na vrchol. Je to jako to staré čínské přísloví: "Než se dostanete na vrchol, musíte nejdřív všechno ztratit." Rozhodně neprorazíte tím, že budete dělát stejné věci pořád a pořád dokola. Nikam se pak nedostanete. Musíte riskovat všechno, abyste všechno získali.

Hlavní věc, která mne na tomto albu ale těší, je fakt, že můžeme konečně světu dokázat, jak skvělá tato kapela je. Budu upřímný - myslím si, že jsme jedna z nejlepších kapel na světě. Musíme urazit ještě dlouhou cestu, ale náš potenciál je nevyčerpatelný.

MR: Tvé texty směřují více do tvého nitra, než tomu bylo v minulosti. Bez ostychu se pouštíš i do love songů.

Jo, to bude asi tím, že jsem zamilovaný (smích)! Nesnažím se psát jiným stylem, prostě to takhle nakonec dopadlo. Beru si jednotlivé náznaky z hudby. Nejspíš to byla právě hudba, která mě přiměla k tomu, abych šel tentokrát se srdcem na trh - a abych to mohl udělat otevřeně a upřímně.

MR: Jak vůbec píšeš materiál? Sedíš s akustickou kytarou a prostě čekáš, až něco přijde?

Určitě - všechen můj materiál začíná u akustické kytary. Miluji, když můžu něco nahrát akusticky, a pak jen sleduju, jak to zbytek kapely přetvoří.

MR: Jaký typ akustických kytar používáš?

Jsem fanda kytar Gibson. Hraji na všechno od Hummingbird po J200.


MR: Když už mluvíme o hře na kytaru - jak by si popsal Jima Roota ve Slipknot a ve Stone Sour?

Skvělá věc na Jimovi je to, že je to nejenom skvěle technicky vybavený hráč, ale jeho vize a přístup ke kytarám je prostě fenomenální. Vymyslím jednu melodii v hlavě a on přijde s dalším milionem, přičemž všechny budou skvělé.

Je fantastický v obou kapelách. Může dělat všechen ten šílený metal ve Slipknot a hned přehodit vyhýbku na melodický rock se Stone Sour. Řekl bych, že se Stone Sour má o něco větší příležitost zazářit.

"'Hesitate' je nejlepší song, který jsem kdy napsal."
MR: Máš nějaký určitý způsob nahrávání demoverzí písní?

Každý máme svůj odlišný přístup. Skvělé na současné technologii je to, že je provázána s vaší představivostí, takže kdykoliv přijde inspirace, můžete zachytit téměř vše, co slyšíte. Používáme vše od Pro Tools po GarageBand.

Když nahrávám dema, jdu většinou do studia a nahrávám všechny nástroje, ale nechám všechno tak nějak otevřené, aby si s tím zbytek kapely mohl dělat, co chce. Skvělými příklady jsou například písně "Dying" a "Hesitate" z nové desky - šel jsem do studia a nahrál klavír, bicí, kytaru, basu, prostě všechno. Byly to skvělé demoverze, ale když je dostal do ruky zbytek kapely, udělal z toho něco 1000x lepšího. Demo "Hesitate" bylo super, ale co s tím udělali ve studiu.. teď bych řekl, že je to nejlepší song, který jsem kdy napsal.

MR: Řekni mi něco o té písni. Text se zdá být velmi osobním.

Je to vlastně o životě v nefungujícím vztahu a o potřebě se z něj dostat.

MR: Mám pravdu, když si domyslím, že je to o tvé bývalé ženě?

Nechci to příliš specifikovat. Ale je to o tom, že jste v hrozné situaci a uvědomujete si, že z toho musíte ven. Protože mnoho lidí raději zůstane v něčem, co nefunguje, a má strach podniknout riskantní kroky - klidně i za cenu toho, že poté zůstanou sami. I když si nějakou dobu připadáte sami, nakonec z toho vyjdete silnější. Tato píseň je o tom, jak té druhé osobě říkáte 'Toto nefunguje, není to dobré ani pro jednoho z nás a ať už se stane cokoliv, nikdy to dobré už nebude. Musím proto odejít.'

MR: Vím, že nerad specifikuješ, ale trochu teď čtu mezi řádky.

To je v pořádku. Ale raději bych nechal věci otevřené k volné interpretaci každého z posluchačů. Nechci posluchače mystifikovat a odkazovat je někam, kde se sami nenajdou.

MR: A co píseň "Say You'll Haunt Me"? Textově zní jako obrácená strana "Hesitate".

Ano, je to tak. Je to o velmi pozitivní a vášnivé lásce, kterou můžete sdílet s jinou osobou. Když se ráno vzbudíte a máte obrovskou radost z toho, že můžete prožít další den společně. To je pro mne skutečné požehnání, jelikož byla většina mého života poznamenána destruktivní láskou.

Je to ten typ "hlava v oblacích", "Bože, nevím, co bych si bez tebe počal" love songu. Stačí se podívat na refrén: "Say you'll never die/ you'll always haunt me." Snažím se tam říct, že budu radši, když mě ta osoba bude pronásledovat, než abych ji ztratil.

MR: No, Corey, být tajemný ti moc nejde - toto je očividně o tvé nové ženě (smích).

(smích) To bude asi pravda. Kámo, je to úžasné. Dokud jsem ji nepotkal, neměl jsem naději. Každý den mě udivuje, mám obrovské štěstí, že ji mám.

MR: Řekni mi něco o spolupráci s Nickem Raskulineczem, z něhož se stal během posledních let velký pojem. Co vnesl do vašeho nahrávacího procesu?

Nick byl jedním z prvních lidí, kteří věřili v potenciál této kapely. Na " Come What(ever) May" odvedl obrovský kus práce a na nové desce se ještě překonal. Je to velký fanda rockových kapel. Žije a dýchá hudbou. Jeho entuziasmus je nakažlivý. Nejdůležitější na něm je, že si s vámi sedne, vyslechne si, kam chcete jít, a udělá vše proto, abyste se tam dostali. Tlačí vás, hází na vás nápady, ale nejde mu o to, aby byla vaše deska jeho deskou. Chce, aby byla každá kapela nejlepší ve svém okolí, ale aby byla pořád sama sebou.

"K plánům Slipknot - nejsou žádné plány. Nejsou naprosto žádné plány."
MR: Pro Slipknot to byl pochopitelně těžký rok. Smrt Paula Graye byla velmi tragická...

(povzdechne si) Ano, to byl.. upřímně řečeno, zatím je pořád příliš brzy na to, abych o tom všem vůbec mluvil. Stále to všichni zpracováváme a hledáme způsob, jak se s tím vypořádat. Paulova smrt byla obrovskou ranou. Byl ohromnou, ohromnou součástí kapely. Jeho kreativita, styl psaní.. myslím, že se mu nikdy nedostalo pozornosti, kterou si zasloužil.

Jak to tak vidím, nechce se mi ani mluvit o faktu, že už tu s námi není. Je to ohromná ztráta. A k plánům Slipknot - nejsou žádné plány. Nejsou naprosto žádné plány.

MR: Chápu, že ztráta Paula je pro tebe pořád čerstvá, ale - čistě v rovinách teorie a bez žádných časových plánů - dokážeš si představit, že se Slipknot vrátí?

Nevím. Abych řekl pravdu, opravdu nevím. Na Slipknot teď nemůžu ani pomyslet. Je to teď to poslední, nad čím bych uvažoval. Ale až to vyřešíme, dáme světu vědět. Jenom teď nedokážu říct, kdy to bude.