Nekompromisní. Intenzivní. Chaotičtí. Nezapomenutelní. Očišťující. Destruktivní. Dominantní. To jsou slova, která se derou na povrch při popisu multi-platinové a cenou Grammy oceněné hard rockové enigmy SlipKnoT. Přelomové devítky z beznadějné krajiny v Des Moines, která prodala ve světě přes 12 milionů svých čtyř řadových desek. SlipKnoT si, společně se svými fanoušky, vytvořili svou vlastní cestu se svými vlastními způsoby. Není to hudba, je to způsob života! Pojďte s námi na malou prohlídku toho, co kapelu za necelých 15 let její existence potkalo.

Zrození bestie.. (1993-1996)

Všechno to vypuklo v roce 1993. Skupinka lidí se dala dohromady, aby společně založili skupinu Slipknot. V úplných počátcích byl hlavním bubeníkem Shawn, ale po příchodu Joeyho dal přednost perkusím. Právě Joeyho napadlo, že by kapela mohla míz 3 bubeníky. Název Slipknot nic neznamená a vymyslel ho Anders (ex-zpěvák), protože tak pojmenoval jednu písničku. V letech 1993 až 1995 byla sestava členů velmi nestálá a její důkladné popisování by zabralo 100 let. Po roce zkoušení a hraní v klubech po Des Moines, hlavně klubu Hairy Mary's, který tenkrát vlastnil Shawn, si vydali v roce 1996 na vlastní náklady album Mate. Feed. Kill. Repeat., které bylo produkováno Seanem McMahonem. Toto album stálo 15.000 dolarů a mělo zhruba 2000 kopií. Je sice pravda, že deska rozhodně díru do světa neudělala, ale pozornost několika lidí si rozhodně získala a o to šlo především. Potom dostal do kapely Shawn s Joeym a Mickem Coreyho, který se okamžitě zabydlel na postu zpěváka, což se samozřejmě nelíbilo Andersovi, což vyústilo v jeho odchod. Ze začátku nenosili (až na Shawna, který měl masku klauna snad už na porodním stole pozn. Corey(8)) Slipknot kombinézy a masky. To napadlo právě Shawna po několika koncertech. Paul, Shawn a Joey se v jednom rozhovoru zmínili o některých pravidlech, kterými se SlipKnoT řídí:

• "Nikomu na nic neodpovídáme"
  
  
• "Nezajímáme se o žádné trendy"
  
  
• "Hrajeme si co chceme"
  
  
• "Nenecháme cizím lidem žádný prostor k rozhodování o skupině"
  

V roce 1997 zasílají do Roadrunner Records demo s několika písněmi. Toto demo neuniklo pozornosti Rosse Robinsona, který kapelu okamžitě kontaktoval. Ikdyž Slipknot měli spoustu nabídek od jiných společností, vybrali si, k nelibosti kapely Mushroomhead, Roadrunner Records a začali nahrávat svojí druhou desku s názvem Slipknot na Indigo Ranchi v Kalifornii. SlipKnoT tak zakotvili na devíti chlápcích oblečených v kombinezách a surrealistických maskách. Také si každý určil svoje číslo a to takovéto: #0 Sid (DJ), #1 Joey (Bicí), #2 Paul(Baskytara), #3 Chris (Perkusionista), #4 James (Kytara), #5 Craig (Sampler), #6 Shawn (Bubny), #7 Mick (Kytara), #8 Corey (Zpěv). Jediný James na albu SlipKnoT nehraje, protože se ke zbytku smečky připojil až po nahrání desky.

Nováčci z Iowy útočí.. (1997-2000)

Album vyšlo 29. 6. 1999 a nikdo tehdy nečekal to, co se po jeho vydání ztrhlo. Slipknot se vydali na šňůru s Ozzfestem, kde poprvé vystupovali před opravdu velkým množstvím lidí a získali si zde velkou fanouškovskou základnu. Po Ozzfestu přišlo celosvětové turné k nové desce, kdy hoši poprvé zavítali i do Evropy. Deska i turné (jako všechny ostatní) měly velký úspěch. Skupina se kromě své brutalní hudby proslavila i svými live shows. Tyto shows jsou plné energie. Tehdy neexistovalo příliš skupin, jejichž členové by se na pódiu mlátili a dělali podobné zvrhlosti. Podle některých bylo celé to divadlo pouze marketingovým tahem k nalákání velkých mas fanoušků. Možná je to pravda, ale v tom případě to byl marketingový tah vskutku geniální. Vystihl to Rick Anderson z časopisu All Music Guide - "Myslíte si, že Limp Bizkit byli tvrdí? Slipknot je něco úplně jiného". V té době se taktéž hodně probíralo nepřátelství mezi Slipknot a Limp Bizkit, ale řekl bych, že to byla spíše pořádně nafouknutá novinářská bublina. Deska Slipknot slavila velký úspěch, protože se stala zlatou a po dvou měsících dokonce platinovou! Byla to první platinová deska nejen pro SlipKnoT, ale i pro label Roadrunner Records. Mimochodem, v roce 2006 toto album dostalo i druhou platinu.

Metalový gigant.. (2001-2005)

Až trochu utichlo to šílenství a koncertní šňůry, začali Slipknot pracovat na novém CD s názvem Iowa. To bylo jedno z nejočekávanějších CD roku 2001 a za mohutného podporování vydavatelství Roadrunner Records vyšlo ke konci léta. Před vydáním o něm Slipknot řekli: "Předchozí dvě desky jsme pojali v barvách, tohle je jen černo - bílé. A bude víc bolet. Je to, jako kdybychom otáčeli nůž ve vaší ráně." Joey Jordison: "Bude třikrát tak rychlejší, třikrát tak šílenější a třikrát tak brutálnější". Sliby se naplnily a deska přinesla mnoho koncertních hitů. Album také zaznamenalo obrovský komerční úspěch a hoši se vydali pochopitelně na další velké turné. Právě z tohoto turné pochází i dnes již legendární DVD Disasterpieces, které je tím nejúspěšnějším, co kdy kapela vydala (pouze v USA přes 3.000.000 prodaných kusů). Bylo natáčeno v Londýně a skupina na něm předvádí neuvěřitelně divokou show. Po vydání nového DVD se však stále častěji na veřejnosti objevovaly zprávy, že členové kapely jsou na sebe naštvaní a plánují rozpuštění souboru. V polovině roku 2002 skutečně nastala pauza, a i když samotní SlipKnoT prohlašovali, že se rozhodně nejedná o konec, média je, jak už tomu tak bývá, prohlásily za mrtvé.

Naštěstí se ale dohady a polopravdy nepotvrdily a hoši se koncem roku 2003 znovu sešli, aby nahráli další řadové album. Album, které mělo vrátit partu zvrhlíků z Iowy zpět tam, kam patří a ukázat všem pochybovačům ten největší prostředníček, jaký kdy viděli. Pro někoho bylo možná mírným překvapením ukončení spolupráce s Rossem Robinsonem, ale kapela se chtěla posunout dál. Nahrávání nové desky neprobíhalo bez problémů. Na skupinu byl vyvíjen velký tlak a nahrávání se nakonec protáhlo na 6 měsíců!! V průběhu nahrávání se navíc v opilosti pokusil o sebevraždu Corey Taylor, který poté několik let abstinoval. Třetím studiovým počinem skupiny se tak stalo album pojmenované příznačně VOL.3:(The Subliminal Verses), jenž je trochu jiné, než ty předešlé a je, co se týče náročnosti muziky, mnohem náročnější a vyzrálejší. Corey o albu řekl: "Někteří to album budou milovat a jiní nenávidět." Když Corey tyto slova pronášel, asi ani on sám nevěděl, jak pravdivou informaci tehdy pronesl. Tato deska se ihned po vydání vyšvihla na druhé místo nesmírně prestižního žebříčku Billboard 200. SlipKnoT také s příchodem alba změnili mírně image. Po vydání Vol.3 se kapela vydala na dlouhé turné, kde strávila nejprve téměř celý rok 2004, a pak i kus roku 2005, kdy objížděla celý svět v rámci svého Subliminal Verses World Tour, které skupině přineslo spoustu krásných zážitků, ale i pár nepříjemných událostí.

Rok 2005 tedy zprvu nevypadal vůbec šťastně. Turné se kapele příliš nedařilo a různé problémy měli postupně téměř všichni členové kapely (Jim, Shawn, Paul, Chris, Craig, Corey). I přesto ale kapela procestovala téměř celý svět a i přes zmíněné problémy se jednalo asi o divácky nejúspěšnější turné v historii SlipKnoT.
V listopadu roku 2005 vyšlo Live CD s názvem 9.0: Live, jenž mapovalo všechen ten hluk, nenávist, intenzitu, divokost a bolest, kterou za sebou nechala 3. řadová deska a na ní navazující tour kapely. Album zaznamenalo skvělé prodeje a i u fanoušků si získalo docela velkou oblibu, i když se samozřejmě našli i nespokojení jedinci, kterým se nelíbil po 2 letém turné značně opotřebovaný Coreyho hlas. Toto CD bylo nahráváno na koncertech v městech Las Vegas, Phoenix a Dallas.

Čas odpočinku.. (2006-2007)

Rok 2006 začal pro kapelu velmi dobře, protože se na SlipKnoT konečně usmálo štěstí a povedlo se jim na šestý pokus vyhrát cenu Grammy v kategorii "Best Metal Performance" za jejich singl k písni "Before I Forget" z prozatím posledního alba "Vol. 3: (The Subliminal Verses)". Jinak se však nedělo téměr vůbec nic, protože Corey a Jim odešli nahrávat nové album Stone Sour. I v tomto roce se však jedna velká událost objevila - SlipKnoT vydali 5. prosince roku 2006 nové DVD, pojmenované Voliminal: Inside the Nine. Zachycuje kapelu v dosud nevídaném světle a sumarizuje celý cyklus turné na podporu alba Vol.3: (The Subliminal Veres).


DVD získalo solidní podporu u fanoušků po celém světě a rychle se stalo platinovým. Přichází rok 2007, který je prvním v historii SlipKnoT, kdy se nedělo okolo kapely absolutně nic. Žádný koncert, žádný vydaný nosič, žádné nahrávání. Po SlipKnoT jako by se slehla zem. To samozřejmě stálo za zrodem mnoha zaručených teorií o tom, že kapela už nikdy nenahraje žádnou desku a o podobných zrůdnostech, nicméně opravdovým fanouškům, kteří za kapelou stojí a mají IQ nad 100, bylo jasné, že není důvod k panice. Vytouženého comebacku se dočkali hned v následujícím roce!

Maskovaná enigma je zpět! (2008-2009)

SlipKnoT totiž vydali 26. srpna roku 2008 svou čtvrtou řadovou desku, nazvanou velmi optimisticky "All Hope Is Gone"! Přípravy materiálu pro album začaly sice už v říjnu 2007, ale do studia se smečka přesunula až začátkem následujícího roku. Kapela před vydáním desky několikrát potvrdila, že by mělo jít o nejtvrdší placku, kterou zatím SlipKnoT nahráli, nicméně zároveň vyjádřila touhu, posunout svou tvorbu do trochu více experimentálních vod, čehož chtěla docílit častějším používáním akustických kytar, melodických vokálů a nástrojů, se kterými nikdy dříve nepracovala. Pokud označíme starší desky, co se týče prodeje, za úspěšné, musíme v případě "All Hope Is Gone" mluvit rovnou o megaúspěchu, protože se ve svém prvním týdnu na trhu stala nejprodávanějším hudebním nosičem v USA i v Evropě, což se žádné jiné desce SlipKnoT nepovedlo!

Kromě nové desky SlipKnoT samozřejmě mírně změnili i masky a celkovou image, která by měla svou podobou více korespondovat s atmosférou alba. Velkou zkouškou byl pro devítku historicky první putovní Mayhem Festival - kromě toho, že se jednalo o první velkou koncertní šňůru po třech letech, se skupině přihodilo i pár nešťastných událostí - Sid Wilson si například zlomil obě patní kosti, Joey Jordison kotník a takto bysme mohli pokračovat. Kvůli zranění Jordisona poté bylo zrušeno několik koncertů SlipKnoT v Evropě, což někteří fanoušci nesli se značnou nelibostí. Kapela si však všechny evropské nespokojence udobřila koncem roku 2008 v průběhu jejich mamutího All Hope Is Gone World Tour 2008, kdy odehrála desítky koncertů napříč celým starým kontinentem.

Rok 2009 se nesl v duchu pokračování veleúspěšné koncertní šňůry na podporu desky "All Hope Is Gone" z roku 2008. SlipKnoT si vůbec poprvé ve své kariéře vyzkoušeli roli headlinera většiny předních rockových festivalů v Evropě, čímž potvrdili svůj status jedné z největších metalových kapel této generace (více o "All Hope Is Gone" v příslušné Maggots-Lair), a hlavně - 10. června 2009 vystoupili po dlouhých pěti letech v České republice!

Osudový rok 2010 a proces uzdravování (2010-????)

Pokud patřil rok 2009 a obzvlášť jeho letní festivalová šňůra mezi nejsilnější momenty během dekády trvající kariéry maskované enigmy, pak můžeme rok následující s pořadovým číslem 2010 nazvat s klidným svědomím rokem hrůzy, útrap a bolesti. Slipknot byli na vrcholu a zdálo se, že je nemůže nic zastavit. Zásahy osudu jsou v takových případech bohužel ještě bolestivější a citelnější. Dne 24. května 2010 probleskla internetem jako blesk z čistého nebe zpráva o úmrtí baskytaristy Paula Graye. Dlouhé hodiny jsme se utěšovali tím, že jde pouze o další z častých mystifikací, které okolo Slipknot díky početné základně jejich odpůrců vznikají. Bohužel, tentokrát o žádný hloupý žert nešlo. S přibývajícím časem bylo čím dál jasnější, že svět přišel o dalšího talentovaného hudebníka, miliony Slipknot fandů o svého hrdinu a osm maskovaných muzikantů o bratra a nejlepšího přítele. Paul Gray zemřel brzy, až příliš brzy na to, kolik toho světu ze svého nesporného talentu ještě mohl dát. Slipknot bez něj už nikdy nebudou kapelou, kterou bývali. Drogový démon bohužel opět vyhrál. Z našich srdcí však Paula nevymaže nikdy.

Po této morové ráně doufal v další fungování Slipknot asi jen málokdo, ale jak už to tak bývá - čas dokáže zahojit všechny rány. A ačkoliv další Slipknot album je pořád spíše utopickou vizí, už jenom anoncování několika málo koncertů maskovaného spektáklu pro rok 2011 značí, že někde na konci tunelu tu světýlko přecejenom problikuje. Věříme...




Hledání ztraceného času..

.. aneb roky letí, vrásky přibývají, sporťáky už se pomalu nevejdou do garáže, webmaster už nemá nápady, a tak je čas na menší retrospektivu, tedy stručnější verzi toho, co najdete nahoře:

1992 Bubeník Shawn Crahan a baskytarista Paul Gray začínají hrát ve společné kapele.

1995 Joey Jordison doplňuje zmiňovanou dvojici a všichni tři vytváří společně kapelu Meld. Dalšími členy jsou Donnie Steele, Josh Brainard a Anders Colsefini.

1996 Donnie (kytara) kvůli náboženství opouští skupinu a místo něj přichází Craig Jones. Meld mění název na SlipKnoT a začínají nosit kostýmy a make-up. Craig Jones přechází na pozici samplera a Mick Thomson bere do ruky kytaru. Je vydáno album Mate.Feed.Kill.Repeat.

1997 Corey Taylor nahrazuje Anderse. SlipKnoT začínají nosit své typické masky a kombinézy s čísly. Přichází Chris Fehn.

1998 Přichází Sid Wilson. Kapela se upsala labelu Roadrunner Records.

1999 29. června vychází album SlipKnoT. Přichází James Root. Skupina vyráží poprvé na Ozzfest.

2000 Album SlipKnoT obdrželo platinovou desku. První pro label Roadrunner Records.

2001 Vychází deska Iowa a hoši znovu vyráží na Ozzfest.

2002 SlipKnoT zahráli v Praze. Skupina si bere pauzu, Corey Taylor oživuje Stone Sour, Joey Jordison zakládá Murderdolls. Mezi členy panuje špatná atmosféra, množí se drby o konci kapely.

2003 Devítka se sebrala a začala nahrávat album Vol.3 s Rickem Rubinem.

2004 Vychází album Vol.3, stává se rychle platinovým. Přichází další Ozzfest. SlipKnoT zahráli s Metallicou v Praze.

2006 Vychází DVD Voliminal: Inside The Nine. SlipKnoT vyhrávají první cenu Grammy za píseň Before I Forget.

2008 Vychází deska "All Hope Is Gone".

2009 Devítka se stává headlinerem většiny evropských festivalů. 10. července vystupuje v Ostravě.

2010 Umírá jeden ze zakladatelů kapely, baskytarista Paul Gray. Budoucnost Slipknot zůstává otevřená.